Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Napadeným rozhodnutím žalovaný částečně vyhověl odvolání žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) a změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 16. 3. 2021, č. j. 1847676/21/2001/52524‑108538, tak, že vyměřenou daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2018 snížil na částku 789 304 Kč a současně stěžovatelce uložil uhradit rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní ve výši 766 547 Kč.
[2] Podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného rozsudku, kterým městský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného.
[3] Protože stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti nezaplatila soudní poplatek, Nejvyšší správní soud ji usnesením ze dne 23. 4. 2024, č. j. 9 Afs 123/2024‑12, vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a poučil ji o následcích nevyhovění této výzvě. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno ve středu 24. 4. 2024 (doručenka na č. l. 12 spisu NSS), a patnáctidenní lhůta pro zaplacení soudního poplatku tedy uplynula ve čtvrtek 9. 5. 2024.
[4] Jelikož stěžovatelka v určené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, Nejvyšší správní soud řízení zastavil [§ 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
[5] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3, věty první, s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož řízení o návrhu bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2024
JUDr. Radan Malík
předseda senátu
