V daném případě stěžovatel napadl rozhodnutí o propadnutí cca 18.000 litrů motorové nafty, resp. rozhodnutí KS v Plzni, který uvedené rozhodnutí Generálního ředitelství cel potvrdil.
Důvodem pro propadnutí nafty byl fakt, že stěžovatel vezl náklad nafty určené k prodeji a při kontrole ze strany celníků neměl k dispozici doklad o dopravě dle § 5 zákona o spotřebních daních.
Jelikož v mezidobí část nafty prodal, nemohl sloužit k prokázání zdanění doklad o nákupu na celý náklad, ale měl si vypsat doklad o dopravě po každém stočení nafty. Řidič to však neučinil (soud potvrdil, že takovou povinnost měl a § 42d zákona o spotřebních daních není neústavní) a disponoval pouze dokladem o nákupu nafty a dvěma stáčecími lístky. Množství nafty však odpovídalo a bylo doloženo její zdanění, přesto příslušný celní úřad přistoupil k rozhodnutí o propadnutí výrobků.
NSS takový postup odmítl a rozhodl, že uložení takto tvrdého trestu v případě, kdy byly podmínky pro přepravu fakticky splněny a došlo jen k drobnému administrativnímu pochybení, není zákonné. Celní úřad měl případně uložit pokutu za nesplnění nepeněžní povinnosti dle 247a Daňového řádu, nikoliv propadnutí věci takové hodnoty.
NSS rovněž zmínil nutnost aplikovat novější právní úpravu pokud je to pro účastníka řízení (o uložení trestu) výhodnější, což v daném případě nastalo - právní úprava pro rok 2016, kdy CÚ rozhodoval, byla mírnější než úprava pro rok 2015, kdy k pochybení došlo.
