Celé znění koordinačního výboru:
PŘÍSPĚVEK UZAVŘEN KE DNI 10.12.2025
DPH
633/10.12.25 Uplatnění odpočtu DPH v dřívějším období prostřednictvím
dodatečného daňového přiznání po obdržení daňového dokladu
Předkládají: Ing. Štěpán Eichinger, daňový poradce, č. osv. 5759
Ing. Jevgenija Bajzíková, daňový poradce, č. osv. 5063
1. Účel příspěvku
Účelem příspěvku je analyzovat výklad ustanovení § 104 odst. 3 a odst. 4 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZDPH“
nebo „zákon o DPH“) v kombinaci s ustanovením § 73 odst. 2 ZDPH v situacích
popsaných v Kapitole 2.
Tento příspěvek volně navazuje na vybrané zápisy z Koordinačního výboru.[1]
2. Situace a příklady
Plátce DPH obdrží daňový doklad za přijaté zdanitelné plnění nebo poskytnutou úplatu
v jiném (pozdějším) zdaňovacím obdobím, než ve kterém poskytovateli vznikla
povinnost přiznat daň. Daň na vstupu z přijatého dokladu uplatní příjemce nikoliv
v běžném přiznání k DPH („DAP“) za období, ve kterém doklad obdržel, ale
v dodatečném daňovém přiznání k DPH („DODAP“) nejdříve za zdaňovací období, ve
kterém nastala povinnost daň přiznat (tj. DUZP nebo den přijetí úplaty). Toto DODAP
podá až po obdržení daňového dokladu.
Základní předpoklady navrhovaných závěrů:
- Jsou splněny všechny formální i hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na
plný odpočet DPH z přijatého plnění. Plnění je poskytnuto v běžném režimu
mezi dvěma plátci DPH. Neuplatní se žádné omezení dle § 104 odst. 9 ZDPH;
- Při podání DODAP plátce DPH mění původní daňové přiznání výhradně o
odpočet daně z dodatečně obdržených daňových dokladů.
Příklad č. 1
Společnost A poskytla Společnosti B zdanitelné plnění s DUZP lednu 2025 a stejný
měsíc vystavila daňový doklad. Z důvodu administrativního pochybení doručila doklad
příjemci až v květnu 2025. Příjemce Společnost B uhradil závazek v plné výši a odpočet DPH z přijatého plnění uplatnil prostřednictvím DODAP za některé z období
leden-duben 2025 podaného v květnu 2025 po obdržení dokladu.
Příklad č. 2
Společnost B v lednu 2025 poskytla úplatu před DUZP Společnosti A. V dubnu 2025
Společnost B obdržela daňový doklad od Společnosti A, který obsahuje datum přijetí
úplaty leden 2025 a datum vystavení dokladu na přijatou platbu duben 2025.
3. Zákon o DPH (znění platné k 1.7.2025)
- § 72 odst. 5 ZDPH: „Nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly
skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat“;
- § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH: „(…) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný
plátce, mít daňový doklad“;
- § 73 odst. 2 ZDPH: „Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za
zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1“;
- § 104 odst. 3 ZDPH: „Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně
v daňovém přiznání za dřívější zdaňovací období, než do kterého náležely, a snížil
tím v tomto dřívějším zdaňovacím období daň, správce daně daň vztahující se k
těmto skutečnostem za toto dřívější zdaňovací období vyměří nebo doměří a za
zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti náležely, nevyměří nebo nedoměří“;
- § 104 odst. 4 ZDPH: „Plátci vzniká z částky daně podle odstavce 3 úrok z prodlení,
a to za každý den ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za dřívější
zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti uvedl, do posledního dne lhůty pro
podání daňového přiznání za zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti
náležely“.
Obecné ustanovení § 73 odst. 2 ZDPH časově omezuje možnost uplatnění odpočtu
daně na „nejdříve za zdaňovací období“, ve kterém má plátce k dispozici daňový
doklad, čímž jednoznačně vymezuje první správné zdaňovací období pro uvedení
skutečností rozhodných pro stanovení daně. Následuje speciální ustanovení § 104
ZDPH, které upravuje postup správce daně v případě, kdy plátce nedodrží předchozí
obecná ustanovení.
Při striktně gramatickém výkladu výše popsaných ustanovení a jejich aplikaci na
Příklady v Kapitole 2, lze dojít k závěru, že podáním DODAP za období, kdy vznikla
povinnost přiznat daň, dojde ke snížení daně v tomto dřívějším zdaňovacím období a
tím k naplnění podmínek § 104 odst. 3 ZDPH. To by znamenalo, že správce daně
vyměří úrok z prodlení dle § 104 odst. 4 ZDPH.
Předkladatelé se domnívají, že pouhý jazykový výklad nevede k logickému závěru a
je potřeba se opírat rovněž o teleologický a historický výklad zákona.[2] Navíc aplikace
striktně jazykového výkladu naráží na praktické problémy při samotném výpočtu úroku
z prodlení, z čehož je zřejmé, že s takovou situací text § 104 odst. 4 ZDPH patrně
nepočítal.
Dílčí závěr 1: Jazykový výklad ustanovení § 104 odst. 3 a odst. 4 ZDPH nevede
k logickému a použitelnému závěru v Příkladech popsaných v Kapitole 2, proto je
potřeba zohlednit historický a teleologický výklad daných ustanovení.
4. Historický a teleologický výklad § 104 ZDPH
Ustanovení § 104 odst. 3 a odst. 4 ZDPH se do současného znění dostala novelou
zákona o DPH č. 80/2019 s účinností od 1.4.2019. Následně se měnilo již minimálně.
Před novelou č. 80/2019 byla odpovídající situace obsažena v ustanovení § 104 odst.
2 ZDPH, které znělo takto:
§ 104 (2) ZDPH
„Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za
jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím v tomto zdaňovacím
období daň, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna,
dodatečně nevyměří, ale uplatní úrok z prodlení podle daňového řádu z částky daně
uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení
státního rozpočtu. Úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení
platebního výměru“.
Důvodová zpráva („DZ“) k novele č. 80/2019 krátce popisuje, co je cílem celého
mechanismu § 104 ZDPH.
„Cílem dané úpravy zejména s ohledem na snížení administrativní náročnosti při
podávání dodatečných daňových přiznání a jejich zpracování je dívat se na tyto
skutečnosti, jakoby do dřívějšího zdaňovacího skutečně patřily. Správce daně proto k
dřívějšímu zdaňovacímu období přistoupí, jako by tam příslušné skutečnosti patřily
(pokud dosud nemá vyměřeno, pak i tyto skutečnosti zahrne do vyměření za dřívější
zdaňovací období, pokud již vyměřeno má, zohlední tyto skutečnosti v rámci
doměření). A ve zdaňovacím období, do kterého dané skutečnosti náležely, tyto
skutečnosti nezohlední ani v rámci vyměření, ani v rámci doměření“.
Dále zákonodárce v DZ uvádí, že novela přináší upřesnění textu a snaží se odstranit
některé nedostatky, které v praxi činí problémy. K novému znění § 104 ZDPH DZ mimo
jiné uvádí:
„ (…) odstavce 3 až 5 upravují situaci, kdy uvedením skutečností rozhodných pro
stanovení daně do jiného zdaňovacího období, než kam správně patří, dojde ke
snížení daně, tedy ke snížení příjmu státního rozpočtu“.
Dílčí závěr 2: Dle názoru předkladatelů lze z historického a teleologického výkladu §
104 ZDPH dovodit, že cílem ustanovení bylo zavést mechanismus zohledňující časové
posuny při vykazování daňových dokladů, snížit tím administrativu a při tom
sankcionovat pouze stav, kdy stát disponuje menším příjmem na inkasu DPH, než by
měl. Tento cíl byl zachován také po novelizaci od roku 2019. ZDPH již sice nezmiňuje,
že se úrok počítá za každý den krácení odpočtu, ale znění DZ potvrzuje, že tento
předpoklad je zachován.
5. Dopad na státní rozpočet
Bylo-li cílem úroku z prodlení dle § 104 odst. 4 ZDPH sankcionovat „snížení příjmu
státního rozpočtu“, je potřeba se dále zabývat tím, zda státní rozpočet byl v Příkladech
popsaných v Kapitole 2 snížen či nikoliv. Pojem „snížení příjmu státního rozpočtu“ není
v ZDPH definován.[3]
Dopad na státní rozpočet předkladatele chtějí demonstrovat na porovnání níže
popsaných variant. Pro zjednodušení se předpokládá, že výsledkem podání DAP nebo
DODAP je vždy vratitelný přeplatek.
Na straně příjemce zdanitelného plnění:
Situace 1: Přijaté plnění, DUZP leden 2025, doklad doručen květen 2025, odpočet
uplatněn v běžném DAP za květen 2025.
Situace 2: Přijaté plnění, DUZP leden 2025, doklad doručen květen 2025, odpočet
uplatněn podáním DODAP v květnu 2025 za leden 2025.
Situace 3: Přijaté plnění, DUZP leden 2025, doklad doručen květen 2025, odpočet
uplatněn podáním DODAP v srpnu 2025 za květen 2025.
Situace 4: Přijaté plnění, DUZP leden 2025, doklad doručen květen 2025, odpočet
uplatněn podáním DODAP v srpnu 2025 za leden 2025.
Na straně správce daně:
Situace 1: V červnu přijato běžné DAP za květen 2025. Správce daně vydá platební
výměr (vyměří daň) k 25.6.2025, a vrátí přeplatek do 25.7.2025.
Situace 2: V květnu 2025 přijato DODAP za leden 2025 na nižší DPH. Správce daně
vydá dodatečný platební výměr (doměří daň) za leden 2025 k 30.6.2025 a vrátí
přeplatek do 30.7.2025.
Situace 3: V srpnu 2025 přijato DODAP za květen 2025 na nižší DPH. Správce daně
vydá dodatečný platební výměr (doměří daň) za květen 2025 k 30.9.2025 a vrátí
přeplatek do 30.10.2025.
Situace 4: V srpnu 2025 přijato DODAP za leden 2025 na nižší DPH. Správce daně
vydá dodatečný platební výměr (doměří daň) za leden 2025 k 30.9.2025 a vrátí
přeplatek do 30.10.2025.
Z těchto příkladů je zřejmé, že pokud příjemce plnění uplatní odpočet DPH na vstupu
přes DODAP za období vzniku povinnosti přiznat daň a toto DODAP je podáno až po
obdržení daňového dokladu, nedochází k dřívějšímu vrácení vratitelného přeplatku ze
strany správce daně. Přeplatek je plátci DPH vrácen ve stejnou dobu (Situace 3 a 4)
nebo v případě podání DODAP dokonce později (Situace 2 oproti Situaci 1).
Dílčí závěr 3: Při postupech plátce DPH popsaných v Příkladech č. 1 a 2 Kapitoly 2
dochází sice ke snížení výše daně v dřívějším zdaňovacím období dle § 104 odst. 3
ZDPH, avšak nedochází ke krácení příjmu státního rozpočtu. Není naplněn účel
ustanovení § 104 odst. 4 ZDPH, kterým je sankcionovat časový posun vedoucí k
dočasnému snížení příjmů státního rozpočtu.
6. Výpočet úroku z prodlení
Pokud by se měla uplatnit sankce dle § 104 odst. 4 ZDPH, správce daně a stejně tak
i plátci DPH by měli být schopni spočítat úrok z prodlení plynoucí z pochybení
popsaného v Příkladech č. 1 a 2 Kapitoly 2.
Základna pro výpočet úroku ani úroková sazba patrně nečiní při výpočtu problém. Není
však zřejmé, jakým způsobem by se určovalo úročené období.
Dle § 104 odst. 4 ZDPH jde o úrok z prodlení „za každý den ode dne uplynutí lhůty pro
podání daňového přiznání za dřívější zdaňovací období, do kterého tyto skutečnosti
uvedl, do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období,
do kterého tyto skutečnosti náležely“.
Rozhodný okamžik pro výpočet úroku z prodlení je první den po uplynutí lhůty pro
podání daňového přiznání. Současné znění nerozlišuje mezi daňovým přiznáním a
dodatečným daňovým přiznáním. Lhůtu pro podání dodatečného daňového přiznání
upravuje § 141 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. V případě
DODAP na nižší daň se uplatní pouze objektivní lhůta pro stanovení daně, což je
metodická změna reflektující rozsudek Nejvyššího správního soudu (“NSS”)
2 Afs 363/2019-50. V Příkladech Kapitoly 2 tedy neexistuje žádná lhůta pro podání
DODAP, od jejíhož uplynutí by se počítal úrok z prodlení.
Budeme-li vycházet z výkladu daňového řádu před rozsudkem NSS (tj. při podání
DODAP na nižší daň se uplatnila subjektivní lhůta “do konce měsíce následujícího po
měsíci, ve kterém to zjistil”), pak ani v tomto případě nelze dojít k logickému výsledku,
což ukazujeme na výpočtu úroku při postupu dle Příkladu 1, kde úročené období by
bylo následující:
- od 1.7.2025 /den následující po uplynutí subjektivní lhůty pro podání DODAP za
leden 2025 s datem zjištění v květnu 2025, lhůta pro DODAP uplynula 30.6.2025/
- do 25.6.2025 /poslední den lhůty pro podání běžného přiznání za květen 2025/.
Jediným logickým postupem v tomto případě je pomyslný návrat do původního textu §
104 odst. 2 ZDPH ve znění platném do 31.3.2019, kde se úrok počítal „za každý den
krácení státního rozpočtu“. Jak je popsáno v Kapitole 5, ke krácení státního rozpočtu
podáním DODAP (při dodržení úvodních předpokladů) nedochází, a proto je výsledný
úrok z prodlení fakticky nulový.
Dílčí závěr 4: Při výpočtu úroku z prodlení v Příkladech popsaných v Kapitole 2, kdy
neexistuje zákonná lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání na nižší daň, je
potřeba text § 104 odst. 4 ZDPH vykládat tak, že úrok nabíhá za každý den krácení
státního rozpočtu. S ohledem na Dílčí závěr 3 však k žádnému krácení nedochází, a
proto je výsledný úrok nulový a nabíhal by po dobu nula dnů.
7. Směrnice 2006/112/ES a neutralita DPH
Soudní dvůr EU opakovaně uvedl, že je nutné rozlišovat mezi formálními a
hmotněprávními podmínkami pro uplatnění odpočtu DPH. Členské státy jsou dle
SDEU povinny respektovat neutralitu DPH, jakožto hlavní zásadu systému DPH, a
umožnit odpočet daně i v případě porušení některých formálních požadavků, pakliže
jsou splněny hmotněprávní podmínky dle čl. 168 odst. a) Směrnice. Porušení
formálních požadavků nesmí být v takovém rozsahu, které znemožní správci daně
ověřit splnění hmotněprávních požadavků na odpočet daně.[4]
Při postupu popsaném v Příkladech Kapitoly 2 jsou splněny všechny hmotněprávní
požadavky uplatnění odpočtu daně, což je základní předpoklad celého příspěvku.
Zároveň při podání DODAP za původní období, kdy vznikla povinnost přiznat daň, jsou
též splněny všechny formální požadavky v takové míře, že správce daně je schopen
prověřit splnění hmotněprávních požadavků. Při podání DODAP odběratel má
k dispozici daňový doklad a může prokázat datum jeho doručení. Jediným formálním
požadavkem, který není splněn, je pravidlo uplatnění odpočtu „nejdříve za zdaňovací
období“, ve kterém má plátce daňový doklad.
Dílčí závěr 5: Při respektování zásady neutrality DPH by správce daně neměl
odmítnout odpočet daně uplatňovaného prostřednictvím DODAP za dřívější období,
pakliže DODAP je podáno až po obdržení daňového dokladu a správce daně má
možnost ověřit splnění hmotněprávních podmínek.
Závěr
Navrhujeme přijmout závěr, že v situaci popsané výše, konkrétně v Příkladech
Kapitoly 2, umožní správce daně uplatnit odpočet DPH prostřednictvím DODAP za
období, kdy vznikla povinnost přiznat daň na straně poskytovatele plnění, a to za
podmínky, že DODAP je podáno až po obdržení daňového dokladu. Takový postup
správce daně má oporu v § 104 ZDPH a rovněž v samotné zásadě neutrality daně. Při
tomto postupu bude naplněn gramatický výklad ustanovení § 104 odst. 4 ZDPH,
přičemž správce daně při výpočtu úroku z prodlení bude respektovat historický a
teleologický výklad daného ustanovení a bude sankcionovat pouze období, kdy
z časového hlediska skutečně docházelo ke snížení příjmu státního rozpočtu
pozdějším inkasem DPH.
Po projednání v Koordinačním výboru doporučuje závěry vhodným způsobem
publikovat.
Vyjádření GFŘ:
Nesouhlas se závěrem předkladatelů.
Podle § 73 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet
daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky uvedené
v § 73 odst. 1 ZDPH.
V případě odpočtu daně, kterou vůči příjemci plnění (plátci) uplatnil jiný plátce daně,
je tedy uplatnění nároku na odpočet daně v souladu s § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH
podmíněno držbou daňového dokladu.
Ustanovení § 73 ZDPH tak jednoznačně specifikuje zdaňovací období,
za které je možné uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve. Toto ustanovení nelze
obcházet zahrnutím nároku na odpočet daně do dodatečného daňového přiznání
za zdaňovací období, za které tento nárok podle § 73 ZDPH uplatnit nelze. Takový
postup nelze odůvodnit ani ustanovením § 104 ZDPH.
Generální finanční ředitelství plně respektuje smysl a cíl ustanovení § 104 ZDPH,
kterého se předkladatelé dovolávají a kterým je snížení administrativní náročnosti.
Uvedené snížení administrativní náročnosti však spočívá ve snížení množství
podaných dodatečných daňových přiznání a cílí tedy zejména na situace,
ve kterých plátci vzniká povinnost podat dodatečné daňové přiznání podle § 141
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“)[5].
Pokud plátce dodatečné daňové přiznání podle § 141 DŘ nepodá a zahrne skutečnost
rozhodnou pro stanovení daně do řádného daňového přiznání za jiné zdaňovací
období, než do kterého náležela, není takové jednání spojeno se standardními
sankcemi za nepodání dodatečného daňového přiznání vyplývajícími z DŘ (penále,
pokuta atd.). Správce daně uplatní pouze úrok z prodlení vyplývající z § 104 DŘ[6].
Smyslem a cílem ustanovení § 104 ZDPH však není prolomení pravidel
pro uplatnění nároku na odpočet daně zakotvených v § 73 ZDPH. Z hlediska
systematiky ZDPH je totiž naprosto zjevné, že ustanovení § 104 ZDPH nemodifikuje
příslušná ustanovení upravující vznik a uplatnění nároku na odpočet daně, a nemění ani další pravidla zakotvená v ZDPH[7] či v DŘ. Stejně tak platí, že ustanovení § 104
ZDPH není nástrojem pro optimalizaci daňové povinnosti nebo obcházení pravidel
vyplývajících ze ZDPH či DŘ.
Lze tedy shrnout, že z ustanovení § 104 ZDPH nelze dovodit právo uplatnit nárok na
odpočet daně v rozporu s § 73 ZDPH prostřednictvím dodatečného daňového přiznání
podaného v rozporu s § 141 DŘ. V souladu s § 141 odst. 2 DŘ je totiž daňový subjekt
oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň,
pouze v případě, kdy daň byla pravomocně stanovena v nesprávné výši. Pokud by
tedy důvodem pro podání dodatečného daňového přiznání mělo být uplatnění
nároku na odpočet daně, který však podle § 73 ZDPH nelze za dané zdaňovací
období uplatnit, právo podat dodatečné daňové přiznání plátci vůbec nevzniká.
Platí proto, že pokud plátce přijal zdanitelné plnění, u kterého lze nárok na odpočet
daně uplatnit v souladu s § 73 ZDPH nejdříve za zdaňovací období, ve kterém plátce
(příjemce plnění) obdržel daňový doklad, není možné nárok na odpočet daně uplatnit
v dodatečném daňového přiznání za zdaňovací období dřívější.
Závěr Generálního finančního ředitelství je plně v souladu s cílem a smyslem
ustanovení § 104 ZDPH a respektuje rovněž zásadu neutrality daně, neboť uvedený
závěr neznemožňuje plátcům nárok na odpočet daně uplatnit ani uplatnění tohoto
nároku nepřiměřeně neztěžuje.
V situaci popsané předkladateli, kdy zdanitelné plnění bylo uskutečněno v lednu 2025,
avšak daňový doklad byl plátci doručen v květnu 2025, je možné nárok na odpočet
daně uplatnit řádném daňovém přiznání nejdříve za zdaňovací období květen 2025
a nejpozději ve lhůtě podle § 73 odst. 3 ZDPH[8].
Závěr navržený předkladateli, kdy je nárok na odpočet daně uplatněn v dodatečném
daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém jej nelze podle § 73 odst. 1 písm.
a) ZDPH uplatnit, jde naopak zcela proti smyslu a cíli § 104 ZDPH, kterého se
předkladatelé dovolávají, a představuje obcházení zákonných pravidel pro uplatnění
nároku na odpočet daně.
Závěr:
Nárok na odpočet daně nelze uplatnit v dodatečném daňovém přiznání
za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň na straně
poskytovatele plnění, pokud v tomto období nebyla splněna podmínka
pro uplatnění nároku na odpočet daně zakotvená v § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH,
a to ani v případě, že dodatečné daňové přiznání je podáno až po obdržení daňového dokladu. Takový postup je v přímém rozporu s § 73 ZDPH, nevyplývá
z § 104 ZDPH a nelze ho odůvodnit ani aplikací zásady neutrality daně.
[1] Příspěvek č. 127/25.04.06 - Nárok na odpočet DPH, běžné nebo dodatečné přiznání předložený Ing. Martinem Divišem a JUDr. Ing. Václavem Pátkem;
Příspěvek č. 168/25.01.07 - Uplatnění odpočtu DPH podle § 73 odst. 11 zákona o DPH a časový posun podle § 104 zákona o DPH předložený Ing. Stanislavem Krylem;
Příspěvek KV 122/25.04.06 – Uplatňování sankce podle § 104 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH předložený JUDr. Ing. Martinem Kopeckým;
Příspěvek č. 521/02.05.18 Aplikace ustanovení § 104 odst. 1 a 2 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH předložený Ing. Ivanou Krylovou a Ing. Růženou Kohoutkovou
[2] Viz např. 1 Afs 86/2004 – 54: „V prvé řadě je nezbytné zdůraznit základní interpretační přístup: k výkladu právních předpisů a jejich institutů nelze přistupovat pouze z hlediska textu zákona, ale především podle jejich smyslu. Jazykový výklad může ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu s níž se v řadě svých rozhodnutí výslovně ztotožnil i Nejvyšší správní soud představovat pouze prvotní přiblížení se k obsahu právní normy, jejímž nositelem je interpretovaný právní předpis; k ověření správnosti či nesprávnosti výkladu, popř. k jeho doplnění či upřesnění, potom slouží ostatní interpretační přístupy (..)“.
[3] Existuje rozsáhlá judikatura k pojmu „krácení daně“, která pokrývá oblast trestního práva a jednání, při kterém pachatel svoje výkazy či podklady pro stanovení daně nebo jiných povinných plateb zfalšuje, nepořídí, úmyslně zkreslí nebo nevede, aby tím dosáhl nižšího výpočtu daně. Dle názoru předkladatelů tato judikatura není přiléhavá pro situaci, kdy dochází pouze ke „snížení příjmu státního rozpočtu“ vlivem časového posunu v uplatnění dokladů.
[4] Viz např. C516/14 Barlis (body 39 a další), C154/20 Kemwater ProChemie (body 23 a další), C-281/20 Ferimet bod 33
[5] 5 V době vzniku zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ustanovení § 104 následovalo po ustanovení § 103, které upravovalo povinnost podat dodatečné daňové přiznání. Tehdejší ustanovení § 103 vyžadoval podání dodatečného daňového přiznání nejen v případech, kdy docházelo ke zvýšení daňové povinnosti, ale rovněž v případech, se neměnila poslední známá daňová povinnost, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené. Ustanovení § 103 bylo posléze z důvodu nadbytečnosti vypuštěno (viz důvodová zpráva k zákonu č. 302/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu k dodatečným daňovým přiznáním se i pro účely DPH aplikuje úprava DŘ.
[6] Předkladateli zmiňované krácení státního rozpočtu je zohledněno v ustanovení § 104 ZDPH tím, že se úrok z prodlení váže jen na časové posuny, které vedly ke snížení daně. Ochrana státního rozpočtu přitom není cílem samotného ustanovení, je v tomto ustanovení pouze zohledněna. Jiný dosah z pohledu pravidel pro uplatňování DPH však nemá. Jinými slovy platí, že pokud není naplněn cíl a smysl ustanovení § 104 ZDPH, není možné ani zvažovat dopad časového posunu na státní rozpočet.
[7] 7 Např. oprava výše daně podle § 43 ZDPH je možná pouze prostřednictvím dodatečného daňového přiznání. Právo zakotvené v § 43 ZDPH tak nelze uplatnit formou zahrnutí opravy do řádného daňového přiznání za jiné
zdaňovací období.
[8] V případě, kdy plátci vzniká nárok na odpočet daně v částečné výši, je třeba respektovat rovněž ustanovení § 73 odst. 4 ZDPH. Tyto situace však nejsou předmětem příspěvku.
