Stěžovateli byl vyloučen nárok na odpočet z faktury přijaté od jediného společníka a jednatele za služby spočívající v poradenství a zprostředkování. Tento poskytovatel byl zároveň jediným zaměstnancem stěžovatele.
Městský soud v Praze se stěžovatele zastal a uvedl, že se jednalo o ekonomickou činnost s tím, že odkázal na judikaturu NSS týkající se činnosti jednatele a DPH - například 2 Afs 100/2016.
NSS však uvedl, že aplikace tohoto a dalších rozhodnutí týkajících se jednatelů není přiléhavá a je potřeba vyřešit, zda se vůbec jedná o zdanitelné plnění. Touto otázkou se bude MS v Praze muset zabývat v dalším řízení. NSS naznačil, že o tom, že se o zdanitelné plnění jedná má pochybnosti když uvedl:
[20] Pro posouzení klíčové otázky existence předmětu daně je podstatné, že dodavatel byl v rozhodné době jediným jednatelem a společníkem žalobce. Současně žalobce neměl žádného zaměstnance, kterému by dodavatel mohl poskytovat konzultace, zaškolovat ho, navrhovat mu strategie a asistovat mu při tvorbě logistiky tak, jak se zavázal ve smlouvě. Dodavatel přitom již před uzavřením smlouvy vykonával obdobnou činnost. Byť je dodavatel fyzickou osobou a žalobce je právnickou osobou, z konkrétních okolností tohoto případu je zřejmé, že fakturované služby dodavatel poskytoval fakticky sám sobě (obdobně např. rozsudek ze dne 18. 3. 2005, č. j. 4 Afs 24/2003 - 81). Podstatou soukromoprávního závazku je však vztah mezi dvěma či více různými subjekty, jehož obsahem jsou práva a povinnosti těchto osob v rámci tohoto vztahu. Jinak řečeno, smluvní vztah předpokládá, že na jedné straně je subjekt poskytující plnění a na druhé straně subjekt přijímající plnění. Za této situace Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jsou dány důvodné pochybnosti o existenci zdanitelného plnění, čímž je zpochybněn i uplatněný nárok na odpočet DPH z takovéhoto plnění.
