Předmětem sporu byla otázka přípustnosti doměření daně z nabytí nemovitých věcí, kdy se žalobkyně (stěžovatelka) domnívala, že daň neměla být vyměřena podle zákonného opatření a rovněž brojila proti tomu, že jí nebylo přiznáno osvobození, které předchozí úprava u vkladů obsahovala.
Oba soudy její argumenty odmítly a potvrdily správnost posouzení aplikovatelné právní úpravy, postupu stanovení a daně. NSS uvedl, že nelze garantovat nezměnitelnost právních předpisů a bylo právem zákonodárce osvobození vkladů od daně zrušit.
