Stěžovatel uplatnil v nákladech smluvní pokutu ve výši 10 500 000 Kč, k jejíž úhradě byl údajně povinen z důvodu, že neuzavřel smlouvu o koupi několika podniků. Správci vznikla oprávněná povinnost o reálnosti výdaje. Kromě samotné částky (téměř třetina údajné budoucí kupní ceny) byly podezřelé i okolnosti vzniku nároku, neboť stěžovatel nebyl schopen prokázat, že jej prodávající vyzvali k uzavření smlouvy, ačkoliv pro tento případ (nevyzvání) byla sjednána stejná pokuta v jeho prospěch. Kromě toho podniky nebyly v očekávaném stavu a bylo tak překvapivé, že stěžovatel dobrovolně uhradil takto velkou pokutu. Rovněž nebylo prokázáno, že by smluvní pokuta byla uhrazena, protože advokátka, k jejímž rukám měla být jistota (z níž se následně pokuta měla hradit) složena, popřela, že by úschovu přijala (v danou dobu nevykonávala advokacii).
KS v Ústí nad Labem a NSS potvrdily závěr správce, tedy doměrek.
