Podnikatelka (není zřejmé, zda obo činnosti byl maloobchod, pohostinství či kombinace) v daném případě nebyla schopna doložit spotřebu zásob, přestože dle rozsudku vedla účetnictví a zásoby účtovala způsobem A (to je u fyzické osoby samo o sobě překvapivé).
Argumentovala tím, že prováděla takzvanou kontrolu korunou a že se jednalo o jediný možný způsob v daných podmínkách.
Správce daně kromě nedostatečné evidence zjistil, že poplatník neměl v účetnictví zahrnuty faktury od některých dodavatelů (Peal, Coca Cola), což zvýšilo pochybnosti o správnosti účetnictví. Daňový subjekt nebyl schopen tyto pochybnosti vyvrátit, takže mu byla stanovena daň podle pomůcek.
KS a NSS tento postup správce daně potvrdily.
NSS "kontrolu korunou" neodmítl jako obecně neprůkaznou, dle něj však měl poplatník zvážit všechny okolnosti svého podnikání a zvolit takovou metodu evidence zásob, která by umožnila prokázat spotřebu zásob při zohlednění způsobu jeho podnikání (deklarované změny cen v průběhu dne apod.)
