Správce daně zjistil, že poplatník uplatňuje vůči spojené osobě nižší než obvyklé nájemné (účtoval cca 1 Kč, obvyklá výše byla cca 23 Kč, rozdíl byl tedy zjevný) a na základě tohoto zjištění zahájil daňovou kontrolu, jejímž výsledkem bylo doměření daně z příjmů za roky 2009-2011 ve výši cca 290 tis. Kč.
Poplatník namítl, že správce daně měl konkrétní poznatky o nesprávně stanoveném základu daně a měl tedy zaslat výzvu k podání dodatečného přiznání. Jak KS v Plzni tak NSS mu daly za pravdu.
NSS uvedl, že není podstatné, že poplatník o své povinnosti podat dodatečné daňové přiznání věděl (věděl o tom, že je nájemné nízké) a tuto možnost nevyužil.
Rovněž odmítl srovnání s kauzou 1 Afs 183/2014, kdy NSS umožnil upustit od vydání výzvy s ohledem na okolnosti případy (podezření na trestnou činnost).
