Jádrem sporu bylo, zda vykázání ztráty v následujícím roce ovlivní lhůtu pro doměření daně i za předchozí období, kdy byly ztráta vykázána také.
NSS takovou možnost odmítl neboť by takový závěr vedl k excesivnímu prodlužování prekluzivních lhůt a tedy nepřípustnému zásahu do právní jistoty daňových poplatníků.
Takzvané řetězení daňových ztrát tedy nemá za následek prodloužení lhůty pro doměření daně za předchozí období.Vykázané ztráta tedy negativně ovlivní jen lhůty pro dané období a období následující.
NSS rovněž uvedl, že trvá na závěru, že vykázání ztráty prodlouží lhůty pro doměření daně za následující období (všech 5 období) i v případě, kdy je ztráta plně uplatněna dříve, například již v následujícím zdaňovacím období.
