Poplatník vkládal na spořící účet významné částky, které neodpovídaly jeho přiznaným zdanitelným příjmům. Správce daně poté, co získal bankovní výpisy zahájil daňovou kontrolu, na základě níž doměřil poplatníkovi daň z příjmů a penále. Ten podal žalobu a KS v Ostravě mu vyhověl a rozhodnutí zrušil s tím, že správce daně měl podat výzvu k podání dodatečného přiznání na základě § 145 Daňového řádu.
NSS rozhodnutí zrušil a uvedl, že souhlasí s tím, že správce daně měl výzvu vydat, nicméně tato vada bude mít vliv na daňové penále, nikoliv na daň jako takovou. Věc vrátil Krajskému soudu, který bude muset rozhodnout, zda je nezákonná jen část výměru týkající se penále a nebo celý platební výměr.
Rozhodnutí potvrzuje, že ne každé (byť významné) pochybení bude mít za následek nezákonný platební výměr, zejména pokud poplatník se správcem daně spolupracoval a ten tak vedl řízení, které se následně ukázalo jako nezákonné.
Poměrně překvapivé je dle našeho názoru však i to, že NSS dospěl k závěru, že by správce daně měl vydat výzvu i v případě, kdy jen identifikoval nadměrné vklady. Tyto vklady totiž mohly být předmětem daně v jiných obdobích, pocházet z půjček, osvobozených příjmů apod. Každopádně uvedené lze vnímat z pohledu poplatníků pozitivně v tom smyslu, že správce daně by primárně měl dát poplatníkovi šanci svou chybu napravit, tedy pokud by vydáním výzvy nedošlo ke zmaření výsledku řízení. Předpokládané doměření daně lze tedy zřejmě už jako možnost doměření, tedy situace, kdy jedním z možných (a zřejmě i pravděpodobných) vysvětlení je zkrácení daně. Otázkou je, jak pravděpodobné to doměření má být.
