Předkladatelé dovozovali, že poskytování příspěvku na stravování případně další účely dle § 6 zákona o daních z příjmů ve formě elektronických stravenek (poukázek) je považováno za nepeněžní plnění pouze v případě, že platby takovými stravenkami nesplňují definici platební služby dle nového zákona o platebním styku,
Tedy se musí jednat o poukázky, které jsou určeny k platbám v pouze v ČR a vydavatel má smlouvu s pokytovatelem služeb.
Dle GFŘ a MF se novela zákona o platebním styku dotýká pouze provozovatelů systémů a i pokud by taková platba byla považována za platební službu dle ZPS, nebude to mít vliv na daňový režim u zaměstnance a zaměstnavatele. Poskytnutí příspěvku na takovou kartu je tedy dle GFŘ vždy nepeněžní plnění, i když následné využití je považováno za platební službu. Dle GFŘ je tedy podstatné, zda byly takto poskytnuté prostředky využity na účely uvedené v § 6, tedy stravování. Kde je hranice nepeněžního plnění pro zaměstnance tedy vyřešeno nebylo, zřejmě je za peněžní plnění považováno pouze psokytnutí hotovosti či peněz na bankovní účet. Pokud jdou peníze přes zprostředkovatele (zde provozovatel "stravenkového" systému, je dle GFŘ nepeněžní forma splněna.
Dále GFŘ uvedlo, že povinnost prokazovat způsob využití nemá poskytovatel poukázek, ale zaměstnavatel.
GFŘ potvrdilo již dříve známou věc, tedy že elektronické stravenky jsou dovolenou formou poskytování příspěvku na stravování. Bohužel však nedalo odpověď na to, jaká forma elektronických stravenek je ještě dovolená a jaká již nikoliv. V praxi totiž existují systémy, které pracují s vlastní sítí provozovatelů a vydavatelé stravenek jsou do určité míry schopni omezit využití stravenek na nákupy jídla.
Existují nicméně i systémy, které pracují se standardními platebními kartami a zde již není možné (a provozovatelé na tom zřejmě ani nemají zájem) omezovat využití příspěvků na stanovené účely. Příjemce si tak za peníze může koupit jídlo, ale například i spotřební zboží, platit za sport apod. Je tedy otázkou, jaký je rozdíl mezi těmito systémy a poskytnutím peněz přímo na účet zaměstnance.
GFŘ tak částečně rezignuje na formu poskytování peněz zaměstnanci resp. za peněžní formu považuje zřejmě jen klasický převod z účtu na účet či hotovost. Tím, že GFŘ sdělilo, že poplatník je povinen prokázat využití prostředků na vymezené účely si sice nechalo otevřené dveře pro případné kontroly, je však otázkou, jak by využití finanční úřady v praxi kontrolovaly. I papírové stravenky totiž bude možné využít na jiné účely než se kterými počítá zákon, například na nákup alkoholu, spotřebního zboží, případně je s někým vyměnit za peníze či je jen nevyužít. V praxi se tedy řeší jen poskytnutí příspěvku nikoliv faktické využití. Pokud by tedy začaly finanční úřady postihovat uživatele systémů s platebními kartami, mohly by narazit na to, že se tito budou bránit tím, že ani u jiných systémů se kontrola nevyžaduje a mezi přístupem k poplatníkům by neměly být nedůvodné rozdíly. Tím, že GFŘ potvrdilo, že poskytování příspěvků ve formě elektronických stravenek je "nepeněžní plnění" v zásadě vždy, si podle našeho názoru dveře pro postihování poplatníků částečně zavřelo. Výjimkou by snad mohly být případy, kdy by z výpisů karet bylo zřejmé, že zaměstnanec příspěvek na stravování využívá prokazatelně na zcela jiné účely.