Celé znění judikátu:
- Kasační stížnost s e o d m í t á .
- Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Žalobu, jíž žalobce napadl rozhodnutí žalovaného, zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2005. Při pokusu o doručení rozsudku dne 12. 7. 2005 nebyl žalobcův daňový poradce J. H., který jej v řízení o žalobě zastupoval (dále jen „zástupce“), zastižen; zásilka určená do vlastních rukou byla proto téhož dne uložena na poště. Zástupce byl přitom vyzván, aby si zásilku vyzvedl; to učinil dne 26. 7. 2005.
Dne 10. 8. 2005 byla u Městského soudu v Praze osobně podána blanketní kasační stížnost proti uvedenému rozsudku; zástupce zde soudu sdělil, že argumentace a plná moc udělená advokátovi bude předložena ve lhůtě dle § 106 odst. 3 soudního řádu správního.
Městský soud v Praze nevyzýval žalobce ani jeho zástupce k doplnění náležitostí kasační stížnosti, nýbrž dne 15. 11. 2005 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí. V předkládací zprávě přitom uvedl, že kasační stížnost nebyla podána včas.
Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji jako opožděnou.
Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout.
Jak již bylo uvedeno výše, pokusil se Městský soud v Praze doručit zástupci zásilku obsahující rozsudek dne 12. 7. 2005; z doručenky, která se soudu vrátila poté, co si zástupce zásilku na poště převzal, však plyne, že adresát nebyl při doručování zastižen. Proto byla zásilka uložena na poště a adresát byl poučen o tom, že si tam zásilku může vyzvednout. Zástupci – daňovému poradci, jemuž se v souladu s § 48d občanského soudního řádu doručuje jako fyzické osobě podle § 46 o. s. ř. – byl rozsudek zasílán v obálce typu II pro doručování fyzickým a právnickým osobám do vlastních rukou (srov. přílohu 3 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. prosince 2004, č. j. 691/2004-ODS-Org, kterou se vydávají vzory doručenek v občanském soudním řízení). Výzva k vyzvednutí písemnosti, která je obsažena na oddělitelné chlopni této obálky a jejímž prostřednictvím se zástupce dozvěděl o uložení zásilky na poště, obsahuje především informaci o tom, že zásilku lze vyzvednout nejpozději do patnácti dnů od uložení a že po uplynutí této lhůty bude zásilka vrácena soudu. Krom toho se zde však adresát poučuje o následcích nevyzvednutí zásilky, případně jejího vyzvednutí až po uplynutí desátého dne od uložení: v takovém případě se podle zákona považuje desátý den po uložení zásilky za den doručení písemnosti soudu v ní obsažené.
Zákonným ustanovením, které má toto poučení na mysli, je ustanovení § 50c odst. 4 o. s. ř., část věty před středníkem, kde je upraveno tzv. náhradní doručení (jinak též fikce doručení): podle něj platí, že nebude-li písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, vyzvednuta do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Právě to se stalo v projednávané věci: zásilka byla uložena dne 12. 7. 2005, a desátým dnem od uložení, tj. ve čtvrtek 22. 7. 2005, tak došlo k náhradnímu doručení; od tohoto dne počala běžet dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti, která skončila ve čtvrtek 5. 8. 2005. Kasační stížnost podaná kdykoli po tomto datu – v žalobcově případě dne 10. 8. 2005 – je tak kasační stížností opožděnou. Tento právní následek plyne z povahy náhradního doručení jakožto institutu, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě zásilek určených do vlastních rukou (jakou byla i zásilka adresovaná zástupci a obsahující napadené rozhodnutí krajského soudu) tak v den následující po uplynutí posledního dne desetidenní úložné lhůty začínají běžet procesní lhůty – v žalobcově případě dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti. Je lhostejné, zda adresát zásilky kdykoli později převezme uloženou zásilku, jak se stalo v projednávaném případě dne 26. 7. 2005, neboť na běh již započaté lhůty to nemá vliv.
Za povšimnutí stojí již zmíněné ustanovení § 48d o. s. ř., podle nějž se při doručování fyzické osobě oprávněné vykonávat specializované právní poradenství, kterou si účastník zvolil svým zástupcem a která není advokátem, notářem, soudním exekutorem ani patentovým zástupcem, doručuje podle § 46 o. s. ř. upravujícího doručování fyzickým osobám. Daňový poradce, na nějž toto ustanovení dopadá, tak nemůže – na rozdíl od advokáta, notáře, soudního exekutora či patentového zástupce – zmocnit své zaměstnance nebo jiné fyzické osoby k tomu, aby za něj s procesními účinky doručení přijímali písemnosti, včetně písemností určených do vlastních rukou (srov. § 48 odst. 2, § 48a odst. 2, § 48b odst. 2 a § 48c odst. 2 o. s. ř.). To by mohlo budit dojem, že postavení daňového poradce při doručování je bezdůvodně horší než postavení jiných fyzických osob profesně činných v oblasti práva; tak tomu však není. Ustanovení § 46 o. s. ř. totiž umožňuje daňovému poradci, stejně jako každé jiné fyzické osobě, vyvrátit fikci doručení, resp. dosáhnout neúčinnosti doručení, pokud prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a v době do tří, resp. deseti, dnů od uložení (§ 46 odst. 6 in fine s. ř. s.). Tím se postavení daňového poradce vyvažuje: u advokátů, notářů, soudních exekutorů a patentových zástupců je totiž neúčinné doručení pojmově vyloučeno.
Zástupce v projednávané věci tedy měl možnost zpochybnit zákonnou fikci doručení pro případ, že by se skutečně v den doručování a v následujících deseti dnech nezdržoval v místě doručování; ostatně ve výzvě pošty obsažené na oddělitelné chlopni obálky byl dostatečně poučen, a kdyby považoval doručení fikcí za neúčinné, mohl to namítat a doložit. Krom toho zástupce převzal zásilku čtvrtý den poté, kdy bylo doručeno fikcí, a do konce lhůty k podání kasační stížnosti mu tak zbývalo ještě deset dní; přesto však podal kasační stížnost až pět dní po uplynutí zákonné dvoutýdenní lhůty.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou za použití § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu
