Soud se v tomto případě zabýval otázkou, zda lze jako daňově uznatelné uplatnit výdaje i v situaci, kdy subjekt žádné příjmy nerealizoval v daném období, ale ani v obdobích předchozích a následujících. NSS potvrdil, že u výdajů není důležité, zda příjmy přinesly, ale zda k jejich dosažení směřovaly a zda byly účelné.
V daném případě se jednalo o výdaje na pronájem majetku, které poměrně významně snížily základ daně poplatníka z podnikání (tyto základy daně se kompenzují) aniž byly po dobu cca 6 let realizovány jakékoliv příjmy.
Dále se NSS zabýval otázkou, zda jsou příjmy v podobě úhrady hotových výdajů insolvenčního správce příjmem z podnikání, kdy potvrdil, že tomu tak je.
