Krajský soud v Ostravě potvrdil, že daňový přeplatek vzniká až právními účinky doměření daně, nikoliv už samotným zaplacením „nesprávně přiznané“ daně, a proto nelze zpětně omlouvat prodlení s úhradou jiné daně tvrzením, že stát už peníze fakticky měl.
Společnost Gbagbos system a.s. vedla se správcem daně dva paralelní spory související s neúčinným započtením pohledávek vůči společnosti FAU.
V prvním zdaňovacím období firma zdanila výnos z jednostranného započtení pohledávek. Později však po zpochybnění započtení insolvenčním správcem podala dodatečné daňové přiznání a domáhala se „oddanění“ tohoto výnosu.
Současně správce daně v jiném zdaňovacím období doměřil firmě DPPO kvůli dlouhodobě neuhrazenému závazku vůči FAU podle § 23 odst. 3 písm. a) bod 11 ZDP. Firma následně žádala prominutí úroku z prodlení s argumentem, že stát už měl její peníze z předchozího období k dispozici, takže materiálně žádné prodlení nevzniklo.
Právní otázka
Může být „budoucí“ přeplatek z jiného zdaňovacího období ospravedlnitelným důvodem pro prominutí úroku z prodlení, pokud v době splatnosti daně ještě formálně neexistoval?
Co soud řekl
Soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že šlo o dvě samostatná zdaňovací období a dvě oddělené daňové povinnosti, které nelze procesně ani hmotněprávně směšovat.
Klíčový závěr spočívá v okamžiku vzniku přeplatku. Podle soudu přeplatek nevzniká už zaplacením daně, ale až účinky pravomocného doměření na základě dodatečného daňového přiznání (§ 144 odst. 2 daňového řádu). V tomto případě tedy až k 2. 1. 2021, nikoliv zpětně v roce 2020.
Proto byl žalobce od 2. 1. 2020 do 31. 12. 2020 skutečně v prodlení s úhradou doměřené DPPO za druhé období a úrok z prodlení vznikl zákonně. Správce daně zde neměl prostor pro volnou úvahu ani „materiální spravedlnost“.
Soud výslovně odmítl argument, že stát měl fakticky peníze k dispozici už dříve. Taková konstrukce podle soudu nemá oporu v daňovém řádu. Soud se opřel i o recentní judikaturu NSS k evidenci daní a okamžiku vzniku přeplatku.
Rozsudek je prakticky zajímavý hlavně kvůli velmi striktnímu pohledu na vznik přeplatku a evidenci daní. Soud potvrzuje silně formalizovaný přístup daňového řádu: ekonomická realita („stát už peníze měl“) sama o sobě nestačí. Rozhodující je okamžik právních účinků doměření daně.
Rozhodnutí také ukazuje limity argumentace „materiální spravedlností“ v řízeních o prominutí příslušenství daně.
Pro daňové subjekty je důležité, že probíhající spor o jinou daňovou povinnost je nezbavuje povinnosti podat dodatečné přiznání a uhradit daň v jiném období.
Pokud podnikatel čeká, že se „někde jinde“ vytvoří přeplatek, nechrání ho to automaticky před úrokem z prodlení. Správce daně i soud budou sledovat formální okamžik vzniku přeplatku v evidenci daní, nikoliv ekonomickou logiku celé situace.
Soud poměrně otevřeně říká, že žalobce se snažil propojit dvě samostatná zdaňovací období do jedné „materiálně spravedlivé“ konstrukce, ale daňový řád takové propojení nepřipouští.
Zajímavé je i to, že soud označil původní jednostranné započtení pohledávek za stav, který si žalobce vytvořil sám, a dodatečné přiznání vnímal jako nápravu tohoto stavu.
Kdy skutečně vzniká daňový přeplatek
Prominutí úroku z prodlení a vznik přeplatku na dani | KS Ostrava 2026
Soud potvrdil, že daňový přeplatek vzniká až právními účinky doměření daně, ne samotnou úhradou nesprávně přiznané daně.
