Celé znění judikátu:
JMÉNEM REPUBLIKY
žalobkyně: Hlučínská zemědělská, a.s.
sídlem Hradecká 646/4, 746 01 Opava
zastoupená Censitio s.r.o.
sídlem Ratajova 1113/8, 148 00 Praha-Kunratice
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2021, č. j. 40531/21/5200-11434-713082, ve věci daně z příjmů,
takto:
- V řízení se pokračuje.
- Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. 11. 2021, č. j. 40531/21/5200-11434-713082 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
- Rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 19. 8. 2020, č. j. 3220674/20/3216-50522-810166 se zrušuje.
- Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Censitio s. r. o., sídlem Ratajova 113/8, Praha.
Odůvodnění:
- Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 18. 12. 2021 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2021 č. j. 40531/21/5200-11434-713082, kterým bylo zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“), zastavující řízení zahájené dne 7. 8. 2020 podáním dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018.
- Základní spornou otázkou je, v jaké lhůtě je třeba podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší. Žalobkyně podala dodatečné daňové přiznání dne 7. 8. 2020. V něm uvedla, že důvody pro jeho podání zjistila dne 30. 6. 2020.
- Podle žalovaného podala žalobkyně dodatečné daňové přiznání opožděně po uplynutí subjektivní lhůty. Podle § 141 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádku, byla povinna podat dodatečné daňové přiznání do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zjistila důvody pro jeho podání, tedy do 31. 7. 2020. Objektivní lhůta sice byla dodržena, když se jedná o zdaňovací období roku 2018 a lhůta pro stanovení daně uplyne nejdříve dnem 1. 4. 2022, uplynutí subjektivní lhůty však podání dodatečného daňového přiznání brání. Názor, že podání daňového tvrzení na daň nižší je omezeno subjektivní lhůtou, opřel žalovaný o judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 5 Afs 75/2005-67. Vzhledem k tomu, že jde o lhůtu zákonnou, kterou nelze prodloužit, a je u ní vyloučeno navrácení lhůty v předešlý stav, souhlasil žalovaný s postupem správce daně, který řízení zahájené opožděně podaným dodatečným daňovým přiznáním zastavil postupem podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádku, podle nějž je zastavováno řízení, ve kterém nelze pokračovat z důvodů, které stanoví zákon.
- Žalobkyně v žalobě tvrdila, že je oprávněna podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší po celou dobu běhu objektivní lhůty pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu. Svůj názor podepřela rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. 2 Afs 363/2019-39.
- Krajský soud ze shodných skutkových tvrzení obou účastníků řízení zjistil, že žalobkyně podala dne 7. 8. 2020 dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018 na daň nižší o 1 041 390 Kč. Uvedla, že důvody pro podání dodatečného daňového přiznání zjistila 30. 6. 2020. Dne 19. 8. 2020 správce daně řízení zahájené tímto podáním zastavil podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu pro jeho pozdní podání s ohledem na uplynutí subjektivní lhůty. Žalovaný nyní napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil.
- Usnesením ze dne 30. 11. 2021, č. j. 2 Afs 363/2019-39 byla rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu předložena otázka, zda pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší platí vedle objektivní lhůty pro jeho podání, odpovídající lhůtě pro stanovení daně, i lhůta subjektivní, a pokud ano, co přesně znamená pojem „zjištění“ daňový subjektem, že daň má být nižší než poslední známá daň. Vzhledem k tomu, že předložená otázka se bezprostředně týká nynějšího sporu, krajský soud usnesením č. j. 25 Af 50/2021-18 z 20. 1. 2022 řízení přerušil.
- Dne 5. 9. 2023 rozsudkem pod č. j. 2 Afs 363/2019-50 rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl ke sporné otázce toto: daňový subjekt je dle § 141 odst. 2 daňového řádu oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně. Subjektivní lhůta stanovená v § 141 odst. 1 větě první daňového řádu (do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil, že daň má být vyšší než poslední známá daň) se pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší nepoužije.
- Vzhledem k tomu, že přijetím tohoto rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno, krajský soud rozhodl o pokračování v řízení podle § 48 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.“).
- Žalovaný navrhl, aby soud s ohledem na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, vyjádřené v citovaném rozsudku, zrušil napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí prvostupňového, a to přednostně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
- Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí je vystavěno na argumentu opožděnosti podaného dodatečného daňového přiznání na daň z příjmů právnických osob pro uplynutí subjektivní lhůty pro jeho podání podle § 141 odst. 1 daňového řádu, který byl citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu shledán nesprávný, je důvodná žalobní námitka, že pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší není stanovena subjektivní lhůta.
- Za této situace krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle odstavce 4 téhož ustanovení (výrok II). V něm je žalovaný vázán právním názorem krajského soud, že na žalobkyní podané dodatečné daňové přiznání na daň nižší dopadá závěr rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 5. 9. 2023, č. j. 2 Afs 363/2019-50, citovaný v odstavci 7 tohoto rozsudku.
- Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí zrušeno, plně dopadají i na rozhodnutí prvostupňové, krajský soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i prvostupňové rozhodnutí správce daně o zastavení řízení (výrok III.)
- Vzhledem k tomu, že v řízení byla plně procesně úspěšná žalobkyně, vzniklo jí v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, k jejichž náhradě soud žalovaného zavázal. Náklady řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3.000,- Kč, dále odměna ze zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,- Kč, podle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za dva úkony právní služby, příprava převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky, dvakrát režijní paušál ve výši 300,- Kč za každý z těchto úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky, a dále DPH z těchto částek s výjimkou zaplaceného soudního poplatku podle § 57 odst. 2 s. ř. s. Všechny tyto náklady řízení podle obsahu spisu žalobkyni prokazatelně vznikly a jedná se o náklady nezbytně nutné k uplatnění jejího práva. Soud proto žalovaného k jejich zaplacení žalobkyni zavázal, a to k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 64 s. ř. s. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalovaného.
Poučení:
Proti výroku I. tohoto rozsudku není kasační stížnost přípustná.
Proti výroku II., III. a IV. tohoto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Ostrava 5. října 2023
Mgr. Jiří Gottwald
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje
