31 A 99/2023 - 68 | Danovykonzultant.cz

Číslo jednací:	31 A 99/2023 - 68
Soud:	Krajský / Městský soud
Datum rozhodnutí:	3. 4. 2024
Kategorie:	Daň z příjmů

Celé znění judikátu:

žalobce: NAREX Ždánice, spol. s r.o.

sídlem Městečko 250, Ždánice

zastoupen JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem

sídlem Havlíčkova 13, Praha 1

proti

žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj

sídlem nám. Svobody 4, Brno

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, který spočívá v zahájení a provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 a 2019 zahájené oznámením ze dne 8.9.2023,

takto:

Zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v zahájení a provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 zahájené u žalobce oznámením ze dne 8.9.2023 byl nezákonný.
Žalovanému se zakazuje u žalobce pokračovat v provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 zahájené u žalobce oznámením ze dne 8.9.2023.
Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti zahájení a provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2019 zahájené u žalobce oznámením ze dne 8.9.2023 a zákazu pokračování v daňové kontrole, zamítá.
Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč k rukám advokáta JUDr. Jakuba Hlíny do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v zahájení a provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 a 2019 zahájené oznámením ze dne 8.9.2023.

II. Obsah žaloby

Žalobce v žalobě namítá, že shora popsané jednání žalovaného bylo nezákonné, neboť daňová kontrola zdaňovacích období 2018 a 2019 byla zahájena až po uplynutí prekluzivní lhůty k doměření daně podle § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Žalobci bylo oznámení o zahájení daňové kontroly doručeno dne 11.9.2023, přičemž prekluzivní lhůta pro zdaňovací období 2018 uplynula dne 1.7.2022 a pro zdaňovací období 2019 dne 1.7.2023.
Nad rámec uvedeného žalobce poukazuje na to, že oznámení o zahájení daňové kontroly neobsahuje žádné důvody, pro které je daňová kontrola zahajována. Tím spíše v daném případě, kdy je zahajována po uplynutí prekluzivní lhůty. Takový postup považuje za nezákonný, neboť porušil zásady přiměřenosti, poučovací a minimalizace nákladů.
Po uplynutí tří měsíců po zahájení daňové kontroly se žalobce dozvěděl možný důvod pro pozdní zahájení daňové kontroly. Tím má být mezinárodní dožádání, které se týkalo obchodní spolupráce žalobce a společnosti VERNAY SWISS Ltd. (dále „Vernay“). Podle žalobce však toto dožádání nemohlo způsobit stavění lhůty pro stanovení daně, neboť pro to nebyly splněny podmínky stanovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.8.2022, č.j. 3 Afs 24/2021-75; konkrétně to, že žalovaný nemohl informace získat svojí činností. Žalobce k tomu poukazuje na výslech jednatele společnosti Vernay, který byl proveden těsně po odeslání mezinárodního dožádání.
Žalobce požaduje, aby soud rozhodl, že zahájení a provádění daňové kontroly za roky 2018 a 2019 je nezákonné a zakázal žalovanému v daňové kontrole pokračovat.
určil, že zásah žalovaného spočívající ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného v žádosti o informace a v rozhodnutí žalovaného o odmítnutí žádosti byl nezákonný. Na tomto procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Obsah vyjádření žalovaného a žalobcovy repliky

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pokud jde o zdaňovací období roku 2018, daňová kontrola již fakticky neprobíhá, neboť byla skutečně zahájena po uplynutí prekluzivní lhůty. K tomu ale nedošlo dne 1.7.2022, jak uvádí žalobce, ale až 2.12.2022, neboť v důsledku mezinárodního dožádání lhůta pro stanovení daně neběžela ode dne 18.3.2022 do dne 18.8.2022. Toto dožádání se vztahovalo i k daňovému období roku 2019. Lhůta pro stanovení daně za rok 2019 tak uplynula až dne 2.12.2023. Daňová kontrola zahájená dne 11.9.2023 tak byla zahájena ve lhůtě. Mezinárodní dožádání bylo podle žalovaného opodstatněné a nemohlo být nahrazeno svědeckou výpovědí či jiným úkonem. Účelem dožádání bylo získat údaje z účetnictví společnosti Vernay, které mohla poskytnout toliko britská daňová správa.
Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout a na tomto procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.
Na to reagoval žalobce replikou, v níž navrhl, aby soud vydal částečný rozsudek, pokud jde o nezákonnost daňové kontroly zdaňovacího období roku 2018.

IV. Posouzení věci

Nejprve se soud zabýval otázkou včasnosti žaloby.
Podle § 84 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“, musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. V souladu s ustálenou judikaturou však objektivní ani subjektivní lhůta nezačne plynout, dokud nezákonný zásah trvá (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14.8.2014, sp.zn. 10 Afs 28/2014, a ze dne 19. 2. 2015, sp.zn. 1 As 151/2014). V posuzované věci tvrzený nezákonný zásah v době podání žaloby trval. Lhůta pro podání žaloby podle § 84 s.ř.s. tak byla zachována.
Podle § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
Podle § 87 odst. 2 věty prvé s.ř.s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem.
Soud se tedy zabýval důvodností podané žaloby.
Pokud jde o daňovou kontrolu zdaňovacího období roku 2018, tak je zřejmé, že se žalovaný ztotožnil se žalobcem v názoru na nezákonnost daňové kontroly. Byť se nestřetli v datu uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, shodli se v tom, že daňová kontrola byla zahájena již po uplynutí této lhůty. Žalovaný sice uvádí, že daňová kontrola zdaňovacího období roku 2018 již fakticky neprobíhá, nicméně ukončena dosud není. Současně není mezi žalobcem a žalovaným sporu o to, že uplyne-li lhůta ke stanovení daně, nelze nalézací řízení zahájit ani v něm pokračovat. Vzhledem k tomu soud shledal žalobu v této části důvodnou a podle § 87 odst. 2 s.ř.s. určil, že zahájení a provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 bylo nezákonné a žalovanému zakázal v provádění daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 pokračovat.
Pokud jde o daňovou kontrolu zdaňovacího období roku 2019, je mezi žalobcem a žalovaným sporu o to, zda byla zahájena ještě ve lhůtě pro stanovení daně či nikoli. Sporu je však toliko v otázce, zda lhůta pro stanovení daně neběžela v důsledku mezinárodního dožádání.
Podle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu lhůta pro stanovení daně neběží po dobu ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.
Žalovaný i žalobce se rovněž shodují v tom, že podmínkou pro to, aby lhůta pro stanovení daně v důsledku mezinárodního dožádání neběžela, je existence objektivní potřeby mezinárodní spolupráce, tj. že správce daně nemůže příslušné informace získat vlastní činností. Právě naplnění této podmínky je mezi žalobcem a žalovaným sporné. Zatímco žalobce se domnívá, že totožné informace jako mezinárodním dožádáním mohl žalovaný získat výslechem jednatele společnosti Vernay (a také získal), žalovaný má za to, že požadované informace mohl získat jen prostřednictvím britské daňové správy, neboť se týkaly účetnictví společnosti Vernay.
Ze správního spisu vyplynulo, že mezinárodní dožádání učinil žalovaný dne 18.3.2022 a odpověď na ně obdržel dne 18.8.2022. V dožádání požadoval od britského správce daně ověření, zda společnost Vernay evidovala závitovou brusku v majetku v roce 2017, jakým způsobem byla závitová bruska využívána společností Vernay pro podnikání od 15.12.2016 do 28.2.2021, zda případné výnosy plynoucí v souvislosti s vlastnictvím závitové brusky byly společností Vernay zdaněny, zda případné výnosy plynoucí v souvislosti s vlastnictvím závitové brusky byly společnosti Vernay uhrazeny (žádal též o zaslání kopií dokladů o úhradě). Dále žádal o sdělení, jaké obchodní vztahy měla společnost Vernay se společností Gold Wagon v letech 2017 – 2021, a z jakého důvodu byl ve smlouvě o nájmu uveden účet společnosti Gold Wagon a nikoliv společnosti Vernay.
Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný požadoval po britském správci daně sdělení určitých skutečností a jejich ověření a zaslání dokladů. Sdělení některých informací (např. zda bylo nájemné hrazeno a výnosy zdaněny) nemohl dostatečně hodnověrně nahradit výslech jednatele společnosti Vernay, neboť žalovaný požadoval jejich ověření po správci daně. To ostatně potvrdil i protokol o tomto výslechu, z něhož plyne, že jednatel na řadu otázek odmítl odpovědět (otázky týkající se hrazení nájemného a spolupráce se společností Gold Wagon) a na některé odpověděl nesprávně (zda nájem stále probíhá). Navíc byly požadovány i informace z účetnictví společnosti Vernay a doložení konkrétních dokladů (jak vyplynulo z protokolu, ty také jednatel nepředložil).
Podle soudu je přitom nerozhodné, jakým způsobem k dožádání britská strana přistoupila (tj. že otázky zřejmě položila jednateli společnosti Vernay). Stejně tak by bylo nerozhodné, pokud by žalovaný dožádáním žádné relevantní informace nezjistil. Podstatné je, že žalovaný požadoval po britském správci daně informace, které nemohly být dostatečně hodnověrným způsobem opatřeny vlastní činností žalovaného.
Nelze přitom souhlasit se žalobcem, že žalovaný pochybil, pokud v oznámení o zahájení daňové kontroly neuvedl důvody, pro které je daňová kontrola zahajována. Nic takového totiž oznámení o zahájení daňové kontroly obsahovat nemusí, neboť daňová kontrola může být zahajována i bez konkrétního důvodu či podezření. Soud přitom nesouhlasí se žalobcem, že v takovém případě neví, proti čemu se má bránit. Pokud měl žalobce za to, že byla daňová kontrola zahájena po uplynutí lhůty ke stanovení daně (což zjevně v daném případě měl), mohl tuto okolnost sdělit žalovanému (což také učinil). Žalovaný poté žalobci srozumitelně vysvětlil, proč má za to, že tomu tak není. Proti tomu se pak žalobce bránil žalobou u soudu. Žalobci tedy nebyla upřena možnost hájit svoje práva ani mu tím nevznikly žádné zbytečné náklady.
V důsledku mezinárodního dožádání tak lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období roku 2019 neběžela a daňová kontrola daně z příjmů tohoto zdaňovacího období byla zahájena v souladu se zákonem. V této části je tak žaloba nedůvodná a soud ji proto podle § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl o celé žalobě, nebylo na místě vydávat částečný rozsudek, jak požadoval žalobce v replice.

V. Náklady řízení

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce uplatnil v rámci žaloby dva nároky. V jednom úspěšný nebyl, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. To by příslušelo žalovanému. Soud však nezjistil, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nemohlo být přiznáno.
Ve druhém nároku byl žalobce zcela úspěšný, a má proto právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady ve výši 2000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále se jednalo o náklady právního zastoupení spočívající v odměně zástupce za tři úkony právní služby po 3100 Kč společně se třemi režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení, žaloba a replika. To vše podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, byla částka nákladů řízení (vyjma zaplaceného soudního poplatku) navýšena o částku odpovídající DPH podle § 57 odst. 2 s.ř.s. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci 15 342 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve stanovené lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 3. dubna 2024

Petr Šebek v. r.

předseda senátu