Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 9. 6. 2020 blanketní kasační stížnost prostřednictvím Mgr. Nikoly Jílkové, advokátky, kterou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku městského soudu uvedeného v záhlaví. Součástí podání však nebyla plná moc opravňující jmenovanou zástupkyni k podání kasační stížnosti a zastupování stěžovatelky v řízení před Nejvyšším správním soudem. Tuto plnou moc Nejvyšší správní soud nenalezl ani v soudním spise městského soudu (sp. zn. 8 Af 36/2016), neboť v řízení před městským soudem byla stěžovatelka zastoupena daňovým poradcem.
[2] Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 15. 6. 2020, č. j. 6 Afs 159/2020 stěžovatelku prostřednictvím její zástupkyně vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení předložila plnou moc udělenou jí advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázala své vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatelka byla zároveň poučena o následcích nesplnění této výzvy. Uvedené usnesení bylo doručeno do datové schránky advokátky Mgr. Nikoly Jílkové dne 22. 6. 2020.
[3] Podle § 40 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) končí lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle § 40 odst. 3 s. ř. s. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Usnesení Nejvyššího správního soudu bylo zástupkyni stěžovatelky doručeno v pondělí 22. 6. 2020. Lhůta pro předložení plné moci uplynula v úterý dne 7. 7. 2020, neboť v pondělí dne 6. 7. 2020 byl státní svátek. Zástupkyně nedoložila soudu plnou moc ve stanovené lhůtě ani po jejím uplynutí.
[4] Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017 – 33, platí: „Byla-li žaloba podána zmocněncem jménem zmocnitele (procesní úkon byl zjevně činěn za jiného), je zákonnou povinností zmocněnce doložit soudu oprávnění zmocnitele zastupovat. Pokud tuto zákonnou povinnost zmocněnec přes výzvu soudu nesplní, je soud oprávněn žalobu odmítnout pro nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., aniž by byl povinen vyzývat ke splnění této povinnosti vedle zmocněnce i samotného zmocnitele.“ Uvedený právní názor lze plně vztáhnout též na případ podání kasační stížnosti advokátem jménem stěžovatele (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2019, č. j. 3 Azs 65/2019 – 14).
[5] Jelikož zástupkyně stěžovatelky v soudem stanovené lhůtě nedoložila plnou moc, jíž by ji stěžovatelka zmocnila ke svému zastupování v řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť není splněna podmínka řízení a tento nedostatek brání projednání kasační stížnosti.
[6] Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka ve stanované lhůtě 15 dní nevyhověla ani výzvě Nejvyššího správního soudu k zaplacení soudního poplatku, k čemuž byla rovněž vyzvána v již citovaném usnesení ze dne 15. 6. 2020. Také tato lhůta marně uplynula dne 7. 7. 2020.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3, věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: | Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. |
V Brně dne 22. července 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu
