Celé znění judikátu:
Odůvodnění:
[1] Dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 18. 4. 2019, č. j. 712199/19/2501-50522-508158, byla žalobci vyměřena daň a stanoveno penále z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016 v celkové výši 2 280 042 Kč, neboť bezúplatným převodem nabyl nemovitosti od své bývalé manželky. Takový příjem není osvobozen podle § 10 odst. 3 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Podané odvolání bylo výše označeným rozhodnutím žalovaného zamítnuto, stejně jako napadeným rozsudkem následně podaná žaloba.
[3] Proti tomu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které se zároveň domáhá přiznání odkladného účinku. Ten odůvodňuje výší částky, na jejíž uhrazení nemá dostatečné finanční prostředky. V tom spatřuje značnou újmu. Zároveň je přesvědčen, že žalobě (zřejmě myšleno kasační stížnosti) bude s ohledem na argumenty a skutkový stav vyhověno.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje zamítnutí tohoto návrhu, jelikož stěžovatel nedoložil jakékoliv důkazní prostředky prokazující jeho situaci, což je ovšem základní podmínkou pro vyhovění.
[5] Návrh není důvodný.
[6] Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s., přiměřeně aplikovatelného na řízení o kasační stížnosti, se odkladný účinek přizná, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Jak uvedl žalovaný ve vyjádření, návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizovaný a musí být podepřen konkrétními důkazy. Stěžovatele tak tíží povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Zejména musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. K tomu kasační soud připomíná, že celé řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční – soud tak není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74; či nejnověji usnesení NSS ze dne 13. 1. 2022, č. j. 5 As 406/2021 - 60, odst. [8]).
[8] Týž návrh uplatnil stěžovatel již v řízení o žalobě, kterému taktéž nebylo vyhověno, a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2020, č. j. 15 Af 2/2020 - 33. Stěžovatel v nynějším návrhu opět pouze rekapituluje zákonnou úpravu a bez dalšího uvádí, že nemá na zaplacení částky uložené napadeným platebním výměrem dostatečné finanční prostředky. Ani po dřívějším nevyhovujícím rozhodnutí krajského soudu tak stěžovatel – ačkoliv od počátku řízení o žalobě zastoupen advokátem, tj. právním profesionálem – neodstranil vytýkané nedostatečnosti návrhu a nepodložil svá tvrzení důkazy. Nejvyšší správní soud tak nemá důvod se od závěrů krajského soudu v citovaném usnesení odchylovat (srov. zejména bod 9. citovaného usnesení).
[9] Vzhledem k absenci důkazů podporujících tvrzení stěžovatele Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal (§ 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.). Tím však nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2022
JUDr. Radan Malík
předseda senátu
