Kdy vzniká povinnost podat daňové přiznání
Obecně je daňové přiznání povinen podat každý poplatník, jehož roční zdanitelné příjmy přesáhly 50 000 Kč. Do tohoto limitu se nezahrnují příjmy osvobozené od daně ani příjmy, z nichž byla daň vybrána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání je navíc povinen podat také poplatník, který vykazuje daňovou ztrátu, a to i v případě, že jeho roční zdanitelné příjmy hranici 50 000 Kč nepřesáhly.
Zvláštní pravidlo se vztahuje na zaměstnance. Daňové přiznání zpravidla nemusí podat zaměstnanec, který měl během roku příjmy ze závislé činnosti pouze od jednoho zaměstnavatele nebo postupně od více zaměstnavatelů a u všech zaměstnavatelů učinil prohlášení k dani. Takový zaměstnanec může, při splnění všech zákoném danných podmínek, požádat svého zaměstnavatele o roční zúčtování daně. Podmínkám ročního zúčtování se budeme věnovat v samostatném článku.
Pokud má zaměstnanec vedle mzdy i jiné zdanitelné příjmy podle §7 až 10, které v úhrnu nepřesáhnout 20 000 Kč nevzniká mu pouze z toho důvodu povinnost podat daňové přiznání. Jakmile úhrn těchto příjmů přesáhne 20 000 Kč, zaměstnanec již výjimku nesplňuje a daňové přiznánímusí podat.
Pravidla pro vznik povinnost podat daňové přiznání dále obsahují další výjimky a speciální situace. Proto je nutné situaci daného poplatníka posuzovat samostatně.
Kdy je výhodné podat daňové přiznání
Skutečnost, že poplatník nemá povinnost podat daňové přiznání, ještě neznamená, že jeho dobrovolné podání nemůže být výhodné. Existuje několik situací, kdy může podání daňového přiznání vést ke snížení daňové povinnosti a případně ke vzniku přeplatku.
Typickým příkladem jsou poplatníci, kteří v průběhu roku nevyužili všechny slevy na dani nebo nezdanitelné části základu daně. Podání daňového přiznání může být výhodné také pro poplatníky, kteří pracovali pouze po část roku. Základní sleva na poplatníka se totiž v daňovém přiznání uplatňuje v plné roční výši bez ohledu na počet odpracovaných měsíců.
Dalším častým příkladem jsou brigádníci, kteří u zaměstnavatele nepodepsali prohlášení k dani. Zaměstnavatel jim proto ze mzdy srazil daň bez uplatnění základní slevy na poplatníka. Po uplatnění základní slevy na poplatníka, případně dalších slev a nezdanitelných částí základu daně, se může jeho výsledná daňová povinnost snížit a může dojít ke vzniku přeplatku na dani. Podobná situace může nastat také u zaměstnance, který měl nárok požádat zaměstnavatele o roční zúčtování, ale neučinil tak nebo zaměstnavateli nedoložil podklady pro uplatnění slev na dani a nezdanitelných částí základu daně. Tyto položky lze poté uplatnit prostřednictvím daňového přiznání.
Současně je nutné mít na paměti, že prostřednictvím daňového přiznání lze získat zpět pouze daň, která byla poplatníkovi v průběhu roku skutečně sražena nebo kterou uhradil formou záloh. Pokud poplatník žádnou daň nezaplatil, nemůže mu z tohoto titulu vzniknout nižší daňová povinnost. Výjimkou je zejména daňový bonus na vyživované děti, který může být při splnění zákonných podmínek vyplacen i nad rámec zaplacené daně.
Je důležité nejen správně vyhodnotit, kdy má poplatník povinnost daňové přiznání podat, ale také prověřit, zda pro něj jeho dobrovolné podání nemůže být výhodné.
