U poplatníka (Algon plus) byla zahájena daňová kontrola, aniž mu byla před jejím zahájením vydána výzva k podání dodatečného přiznání, přestože se správce daně dozvěděl od Policie ČR, že u něj existuje podezření na zkrácení daně z důvodu nezahrnutí některých faktur do účetnictví.
Rozšířený senát rozhodl, že správce daně musí v takovém případě zaslat výzvu k podání dodatečného přiznání a
jen výjimečně, pokud by samotné zpravení daňového subjektu o tom, jaké informace má správce daně k dispozici, mohlo vést ke zmaření cíle správy daní, tedy správného stanovení daně, lze od výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení upustit a bez dalšího u daňového subjektu zahájit daňovou kontrolu.
Poplatník v řízení před soudem (v rámci žaloby proti rozhodnutí správce daně) namítl nezákonnost daňové kontroly aniž k tomu využil tzv. zásahovou žalobu. NSS rozhodl, že nezákonnosti je možné se dovolávat i v těchto případech. Zároveň připustil, že by bylo možné namítal nezákonnost i v řízení proti rozhodnutí, přestože již bylo o nezákonnosti rozhodnuto v rámci zásahové žaloby.
Nezřídka mohou být odchylky v závěrech obou soudů dány nikoli v odlišném vidění reality, nýbrž v procesní aktivitě nebo pasivitě a nebo argumentační přesvědčivosti samotných účastníků řízení. Stejně tak mohou být odlišnosti v závěrech soudů dány tím, že určité aspekty první z nich nehodnotil, nepovažoval za relevantní apod., zatímco druhý soud ano. Konečně, jakkoli by k tomu mělo docházet jen výjimečně, může být závěr prvního ze soudů v očích druhého nesprávný; v takovém případě je třeba, aby odůvodnění odchylky od závěrů prvního soudu bylo obzvláště precizní a přesvědčivé.
