Číslo jednací:	10 Afs 16/2026 - 41
Soud:	Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí:	11. 6. 2026
Kategorie:	Daň z příjmů

Účastníci řízení:	IVREL INVEST s.r.o., Odvolací finanční ředitelství

Společnost IVREL INVEST s. r. o. brojila proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Poté, co krajský soud nařídil jednání, požádala žalobkyně o jeho odročení z důvodu kolize s jiným soudním jednáním. Soud žádosti vyhověl, avšak místo odložení jednání na pozdější termín jej přesunul na den před původně stanoveným datem. O této změně byla žalobkyně vyrozuměna pouze krátce před jednáním a jednání se nezúčastnila.

Krajský soud následně žalobu zamítl. Žalobkyně podala kasační stížnost, v níž namítala zejména porušení svého práva na dostatečný čas k přípravě na jednání.

Rozsudek posiluje procesní práva účastníků soudního řízení a zdůrazňuje význam práva na řádnou přípravu na jednání. Nejvyšší správní soud jasně vyložil, že zákonná minimální lhůta k přípravě nemůže být obcházena tím, že soud jednostranně změní termín jednání krátce před jeho konáním. Rozhodnutí současně potvrzuje, že tato procesní garance se uplatní i při odročení jednání, nikoli pouze při jeho prvotním nařízení.

Právní otázka

Nejvyšší správní soud řešil otázku, zda se minimální desetidenní lhůta k přípravě na jednání podle § 49 odst. 1 soudního řádu správního vztahuje také na situaci, kdy je jednání před jeho zahájením odročeno na jiný termín.

Současně posuzoval, zda lze za dostatečné považovat vyrozumění účastníka o novém termínu jednání pouze několik dnů před jeho konáním.

Co soud řekl

Nejvyšší správní soud navázal na svou předchozí judikaturu a zdůraznil, že pravidlo obsažené v § 49 odst. 1 soudního řádu správního se uplatní nejen při prvním nařízení jednání, ale i tehdy, když je jednání před jeho zahájením odročeno.

Podle soudu neexistuje žádný rozumný důvod, proč by účastník řízení měl mít při odročeném jednání méně času na přípravu než při jednání původně nařízeném. Pokud soud stanoví nový termín jednání, musí účastníkům opět poskytnout přiměřený čas k přípravě, který činí nejméně deset dnů, ledaže by s kratší lhůtou výslovně souhlasili.

V projednávané věci byla žalobkyně o novém termínu vyrozuměna takovým způsobem, že mezi doručením oznámení a samotným jednáním měl uplynout pouze jeden celý den. Takový postup podle Nejvyššího správního soudu zjevně neodpovídal požadavkům § 49 odst. 1 soudního řádu správního.

Soud rovněž uvedl, že žalobkyni nemůže být přičítáno k tíži, že oznámení bylo doručeno fikcí. Povinností soudu bylo nastavit termín jednání tak, aby byla zákonná lhůta zachována bez ohledu na způsob doručování.

Naopak Nejvyšší správní soud odmítl další námitky stěžovatelky. Nepřisvědčil tvrzení, že vyloučení části žaloby k samostatnému projednání mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí. Stejně tak neshledal pochybení v tom, že daňové věci projednával jediný specializovaný senát krajského soudu. Za nedůvodnou označil i námitku týkající se nemožnosti vznést námitku podjatosti, protože stěžovatelka byla o složení senátu informována již dříve.

Nejvyšší správní soud proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Celé znění judikátu:

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: IVREL INVEST s. r. o., Chudeřice 93, zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Šlencem, Velké náměstí 148/11, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, čj. 17261/25/5200‑11432‑713229, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2025, čj. 31 Af 15/2025‑304,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2025, čj. 31 Af 15/2025‑304, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, kterou se domáhala zrušení tří rozhodnutí žalovaného. Krajský soud usnesením ze dne 25. 8. 2025, čj. 31 Af 11/2025‑48, vyloučil dvě rozhodnutí žalovaného k samostatnému projednání. Rozhodnutí žalovaného uvedené v záhlaví projednal v tomto řízení.

[2] Krajský soud vyzval žalobkyni, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci samé bez jednání. Ta sdělila, že s tímto postupem nesouhlasí. Krajský soud proto nařídil ve věci jednání na 11. 12. 2025 v 10:30 hodin a přípisem na ně předvolal účastníky. Žalobkyně následně požádala o odročení jednání. Důvodem bylo kolidující soudní jednání, ke kterému byl předvolán její jednatel jako insolvenční správce dlužníka v incidenčním sporu. Krajský soud vyhověl žádosti žalobkyně a jednání odročil na 10. 12. 2025 v 10:30 hodin (tedy o den dříve). Přípis, kterým bylo odročení oznámeno, byl žalobkyni doručen do datové schránky fikcí dne 8. 12. 2025. Žalobkyně se k odročenému jednání nedostavila ani nezaslala omluvu z jednání. Za žalovaného se k jednání dostavila pověřená zaměstnankyně.

[3] Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. K průběhu jednání uvedl, že žalobkyně o něm byla řádně informována a že § 50 s. ř. s. žádnou lhůtu pro doručení oznámení o odročeném jednání nestanoví.

II. Kasační stížnost a vyjádření k ní

[4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Krajskému soudu vytýká, že vlivem překvapivého odročení jednání na dřívější termín neměla prostor na přípravu v souladu s § 49 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka se pro kolizi s jiným jednáním nemohla zúčastnit ani odročeného jednání. S vyrozuměním o odročení jednání se seznámila až po proběhnutí jednání.

[5] Vadu řízení spatřuje stěžovatelka v rozdělení jedné žaloby do tří řízení. Po rozdělení žaloby měly být podle stěžovatelky jednotlivé věci přiděleny jiným senátům, nikoli pouze senátu 31. Není možné, aby byl u krajského soudu obsazen pouze jeden senát pro projednávání žalob ve věcech daní a poplatků. Námitku podjatosti jeho členů stěžovatelka v důsledku své neúčasti na jednání nemohla vznést.

[6] Podle žalovaného měla stěžovatelka dostatek času k přípravě na jednání. Ustanovení § 50 s. ř. s. nestanoví žádnou minimální dobu k přípravě na odročené jednání. Vyloučení věci k samostatnému projednání zpravidla není vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Přidělení věcí vyloučených k samostatnému projednání stejnému senátu bylo v souladu s rozvrhem práce krajského soudu. Stěžovatelka mohla námitku podjatosti vznést s ohledem na poučení, které dříve obdržela.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Stejnými kasačními námitkami stejné stěžovatelky ve stejné procesní situaci se již NSS zabýval v rozsudcích ze dne 20. 5. 2026, čj. 9 Afs 16/2026‑30, a ze dne 26. 5. 2026, čj. 9 Afs 15/2026‑28. Nyní nemá důvod se od tam vyjádřených závěrů odchýlit.

[8] Devátý NSS v citovaných rozsudcích uvedl, že pravidlo o době k přípravě k jednání podle § 49 odst. 1 s. ř. s se uplatní i v případě odročení jednání před jeho zahájením. Neexistuje žádný důvod, který by použití tohoto pravidla vylučoval. Jedná se o srovnatelnou situaci s nařízením jednání. Soud je tedy povinen účastníky řízení předvolat tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů. To platí bez ohledu na to, zda bylo jednání před jeho zahájením odročeno na dřívější nebo pozdější termín. Je‑li proto jednání odročeno před jeho zahájením, čas k přípravě podle § 49 odst. 1 s. ř. s. se počítá od předvolání k odročenému jednání, a nikoli od předvolání k původně nařízenému jednání. Výjimku lze připustit v případě, že by účastníci řízení vyslovili se zkrácením času k přípravě souhlas.

[9] Stěžovatelce nemůže jít k tíži, že jí byl přípis obsahující sdělení nového termínu doručen fikcí dne 8. 12. 2025. Stěžovatelka měla být o odročení jednání vyrozuměna tak, aby byl zachován čas k přípravě podle § 49 odst. 1 s. ř. s. Takto měla k zajištění své účasti na jednání a přípravě na něj pouhý jeden celý den. Jednání u krajského soudu bylo odročeno v rozporu s § 49 odst. 1 s. ř. s.

[10] Naopak nedůvodné jsou zbývající námitky.

[11] Vyloučení jednotlivých rozhodnutí do samostatných řízení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé a nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí (např. rozsudky NSS ze dne 1. 2. 2006, čj. 1 Afs 24/2005‑70, č. 888/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 15. 6. 2022, čj. 10 Afs 447/2021‑103, bod 9).

[12] Neúčast stěžovatelky na jednání jí nebránila v možnosti namítat podjatost členů senátu, který rozhodoval v její věci. O složení senátu včetně zastupujících soudců byla vyrozuměna výzvou ze dne 4. 9. 2025, čj. 31 Af 15/2025‑27. Měla tak prostor k uplatnění případné námitky podjatosti soudců rozhodujících v její věci.

[13] Přisvědčit nelze ani námitce, podle níž není možné, aby ve věcech daní a poplatků rozhodoval u krajského soudu jediný senát. Právo na zákonného soudce nezaručuje minimální počet soudců či soudních oddělení, kterým může být věc přidělena. Není vyloučeno, že na krajském soudě bude k projednání a rozhodování určitých věcí příslušný jediný senát.

IV. Závěr a náklady řízení

[14] NSS z uvedených důvodů zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Krajský soud znovu nařídí jednání a v dostatečném předstihu o tom vyrozumí účastníky řízení, aby měli čas k přípravě na jednání. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. června 2026

Ondřej Mrákota

předseda senátu