Celé znění judikátu:
- Řízení se zastavuje.
- Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností ze dne 13. 10. 2016 domáhala zrušení rozsudku krajského soudu označeného v záhlaví. Krajský soud tímto rozsudkem zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve věci zvýšení žalobkyni základu daně z příjmů právnických osob.
Podáním ze dne 31. 10. 2016, které bylo zdejšímu soudu doručeno 31. 10. 2016, vzala stěžovatelka kasační stížnost výslovně zpět. Navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vzala kasační stížnost zpět do doby, než o ní bylo rozhodnuto, Nejvyšší správní soud usnesením řízení ve věci zastavil podle § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu
