Kasační/ústavní stížnost:
III. ÚS 1936/12
Celé znění judikátu:
- Návrh s e o d m í t á .
- Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
V předmětné věci byla stěžovateli dodatečnými platebními výměry Finančního úřadu v Písku (dále též „správce daně“) ze dne 13. 9. 2010, č. j. 69766/10/097910305536 a č. j. 69770/10/097910305536, vyměřena daň z příjmů fyzických osob, a to za zdaňovací období 2007 ve výši 77 724 Kč a penále z dodatečně vyměřené daně ve výši 15 544 Kč, a za zdaňovací období 2008 ve výši 70 980 Kč a penále z dodatečně vyměřené daně ve výši 14 196 Kč. Stěžovatel se proti těmto rozhodnutím odvolal, zmíněným rozhodnutím žalovaného však byla jeho odvolání zamítnuta. Krajský soud nejprve rozhodl o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného tak, že jej zrušil pro vady řízení a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud však toto rozhodnutí krajského soudu zrušil z důvodů vymezených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud pak, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve výše zmíněném rozsudku, vydal rozsudek napadený touto kasační stížností.
Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, z jakého z důvodů, obsažených v ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., předmětný rozsudek krajského soudu napadá. Nejprve zrekapituloval průběh dosavadního řízení a poté vyjádřil svůj nesouhlas s úvahami Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 10. 1. 2012, č. j. 2 Afs 52/2011 - 46, který podrobněji rozvedl. Závěrem pak uvedl, že respektuje stanovisko Nejvyššího správního soudu, nicméně i přes to vznáší námitky a domáhá se toho, aby zdejší soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ze shora uvedeného je patrno, že Nejvyšší správní soud se již v rozsudku ze dne 10. 1. 2012, č. j. 2 Afs 52/2011 - 46, k předmětnému sporu, tj. konkrétně k otázce zdanění stěžovatelových příjmů z prodeje starožitností v relevantních zdaňovacích obdobích a s tím související otázce dokazovaní v tomto daňovém řízení, vyjádřil. Podle ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Takový důvod však stěžovatel neuváděl, toliko namítal nesouhlas se stanoviskem zdejšího soudu v daném sporu. Za této situace je proto nutné jeho návrh jako nepřípustný odmítnout [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.], aniž by bylo na místě odstraňovat vady návrhu (nezaplacení soudního poplatku).
V souladu s ustanovením § 60 odst. 3 věta prvá s. ř. s. bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu
