Stručné shrnutí. Spor se týkal opětovného doměření DPH za duben až červen 2020 poté, co správce daně v roce 2022 konkludentně přijal dodatečná přiznání vedoucí k nižší dani. Pozdější soudní rozhodnutí ve skutkově i právně shodné věci téhož poplatníka, avšak za rok 2012, potvrdilo povinnost přiznat daň na výstupu. Krajský soud uzavřel, že tento výsledek založil důvodný předpoklad doměření; správce daně proto mohl vyzvat k podání dodatečných tvrzení a daň doměřit.
O co šlo
Žalobce snížil dodatečnými přiznáními DPH za rok 2020 s odkazem na dřívější rozsudek krajského soudu, který mu prospěl ve sporu o obdobná plnění za rok 2012. Správce daně tato přiznání v roce 2022 konkludentně akceptoval, ačkoli při ústním jednání žalobce upozornil, že s jeho právním hodnocením nesouhlasí a že probíhá kasační řízení [2, 9].
Po kasačním rozsudku a navazujícím novém rozsudku, jež pro rok 2012 potvrdily povinnost odvést DPH na výstupu, správce daně žalobce vyzval k podání dodatečných přiznání za rok 2020. Žalobce namítal překážku věci rozhodnuté: po konkludentním doměření prý neexistovala nová skutková okolnost ani nový důkaz a změna právního názoru v jiné věci nemůže ukončené řízení znovu otevřít [6].
Soud žalobu zamítl. Podle něj § 145 odst. 2 daňového řádu nevyžaduje výhradně skutkovou novotu či nový důkaz; postačí důvodný předpoklad doměření. Takovým předpokladem mohou být i poznatky ze soudního přezkumu jiného, avšak shodného zdaňovacího období téže daně u stejného subjektu [24–26]. Žalobce měl navíc po právní moci nového rozsudku sám zjistit, že jeho daň za rok 2020 má být vyšší než poslední známá daň, a podat dodatečné přiznání podle § 141 odst. 1 daňového řádu [21–22].
Podstatné je také rozlišení povahy konkludentního doměření. Soud s odkazem na navazující rozsudek NSS uvedl, že takové stanovení daně není výsledkem skutkového ani právního posouzení správcem daně, ale akceptací tvrzení poplatníka. Samo proto nezakládá legitimní očekávání, že stanovená daň nebude dále prověřována; zde byl žalobce na tuto možnost dokonce předem upozorněn [32–33].
Praktický dopad
Poplatník nemůže spoléhat na to, že konkludentně stanovená daň je definitivně věcně prověřena. Změní-li soudní rozhodnutí výsledek právně i skutkově shodného sporu za jiné období, je nutné bez prodlení posoudit dopad na ostatní otevřená období a případně podat dodatečné tvrzení. Správce daně může takový soudní výsledek použít jako podklad pro výzvu podle § 145 odst. 2 daňového řádu, běží-li ještě lhůta pro stanovení daně [21, 24–26].
Zajímavost / podnětná myšlenka
Rozhodnutí nepřináší nový hmotněprávní výklad DPH. Prakticky cenné je potvrzení, že „důvodný předpoklad“ doměření není omezen na nově zjištěná fakta: může plynout také z pozdějšího soudního vyřešení stejné právní otázky za jiné období.
Tvrzení soudu
• Konkludentní stanovení daně samo o sobě nevyjadřuje závazné právní či skutkové posouzení tvrzení daňového subjektu [32].
• Konkludentně stanovená poslední známá daň nezakládá legitimní očekávání, že již nebude v rámci lhůty pro stanovení daně prověřována [33].
• Důvodný předpoklad pro výzvu k podání dodatečného tvrzení podle § 145 odst. 2 daňového řádu nemusí být založen jen na nových skutečnostech nebo důkazech [24–26].
• Poznatky z rozhodnutí o skutkově a právně shodném období téže daně u téhož subjektu mohou takový předpoklad založit [25–26].
• Právní názor soudu k meritu přezkoumávané daňové věci není předběžnou otázkou ve smyslu § 99 daňového řádu [29].
Při tvorbě rešerše a komentáře byla částečně využita umělá inteligence. Smyslem rešerše je vystihnout podstatu problému a zjednodušit tak práci s judikáty. Uvedené závěry a tvrzení vyjadřují jen názor provozovatele stránek a nejsou radou ani doporučením jak v obdobných případech postupovat. Před využitím v konkrétních situacích si důkladně zanalyzujte originální text rozhodnutí či si vyžádejte radu profesionála
