Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 10. 12. 2018 blanketní kasační stížnost žalovaného (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2018, č. j. 30 Af 98/2016 - 129, kterým bylo zrušeno shora uvedené rozhodnutí stěžovatele o odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště ve Zlíně, na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roků 2010 a 2011. Dne 18. 1. 2019 však bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání, ve kterém stěžovatel uvedl, že není důvod pokračovat v řízení o kasační stížnosti a že tímto kasační stížnost bere zpět.
[2] Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), „[s]oud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět“.
[3] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž vzal stěžovatel zpět svou kasační stížnost, je zcela jednoznačný, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona.
[4] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu
