Celé znění judikátu:
O d ů v o d n ě n í :
Dne 21. 12. 2010 byla Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“) doručena žaloba žalobkyně proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 4. 2010, č. j. 669/10-1100-500593 a ze dne 13. 7. 2010, č. j. 7396/10-1500-506191.
Usnesením ze dne 4. 2. 2011, č. j. 59 Af 24/2010 – 37 krajský soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků a její návrh na ustanovení zástupce zamítl. Proti tomuto usnesení a to jeho výroku o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce podala žalobkyně kasační stížnost (o této její kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 5. 2011, č. j. 5 Afs 20/2011 – 62). Usnesením ze dne 3. 3. 2011 č.j. 59 Af 24/2010 – 51 vyzval krajský soud žalobkyni, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 3 000 Kč dle položky 15 Sazebníku soudních poplatků, a to v kolcích.
Proti usnesení – výzvě k zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost podala žalobkyně kasační stížnost a v ní namítala, že jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a k tomuto osvobození by mělo být přihlíženo, protože její poměry se nezměnily. Má také zato, že přiznané osvobození se vztahuje nejen na řízení před krajským soudem, ale také na řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že zákon č. 150/2002 Sb. - s. ř. s., obecně připouští podání kasační stížnosti proti každému rozhodnutí krajského soudu vydanému ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, anebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení rozhodnutí soudu, není-li v zákoně stanoveno jinak. Jinak citovaný zákon stanoví v § 104, kde připouští výjimky z jinak platné zásady přípustnosti kasační stížnosti.
Podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí, u nichž odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak nezkracuje. Takovým usnesením je i usnesení, jímž byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku. Pokud by soud zastavil v důsledku nesplnění poplatkové povinnosti ve věci řízení, je zachována možnost obrany proti rozhodnutí o zastavení řízení formou přípustné kasační stížnosti.
Usnesení krajského soudu, kterým byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku je rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]; kasační stížnost proti němu je nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji proto odmítl.
Nad rámec potřebného odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud připomíná, že krajský soud svým usnesením ze dne 4. 2. 2011, č. j. 59 Af 24/2010 – 37 již žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků, tudíž by k této skutečnosti měl přihlížet. Žalobkyně také na tuto skutečnost upozornila a z opatrnosti uvedla, že její poměry se nezměnily a proto opakovaně žádá o osvobození i pro řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu
