Předmětem sporu byl režim zdanění příjmů, které společník obdržel za činnost pro vlastní společnost, kdy tato poskytovala služby ve stejném oboru.
Správce daně se domníval, že se jedná o příjmy ze závislé činnosti, NSS však dal za pravdu poplatníkovi a posoudil příjmy jako podnikatelské. Argumentem soudu bylo zejména to, že společník využíval pro činnost vlastní zaměstnance, fakturovaná částka zahrnovala velkou část vlastních nákladů (na rozdíl od mzdy) a společník v oboru systematicky podnikal (měl mnoho dalších zákazníků). Dále hrálo roli to, že společník neměl majoritu a společnost kupovala podobn služby i od dalších subjektů. Bylo tedy zřejmé, že společnost danou činnost mohla vykonávat, ale objektivně nevykonávala a skutečně je nakupovala od dalších subjektů
