Celé znění judikátu:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2005 zamítl odvolání žalobce proti třem rozhodnutím Finančního úřadu v Liberci ze dne 6. 1. 2004 (dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů fyzických osob za roky 1996, 1997 a 1998). Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky Liberec, který rozsudkem ze dne 18. 10. 2006, čj. 59 Ca 61/2005 - 42, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost.
Jelikož při předběžné poradě rozhodující tříčlenný senát zjistil, že právní otázka, kterou je třeba posoudit [charakter a následky rozhodnutí stěžovatele ze dne 2. 8. 2002, kterým byly podle § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „d. ř.“), zrušeny první platební výměry], je dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena rozdílně, předkládá věc v souladu s § 17 odst. 1 s. ř. s. rozšířenému senátu.
První známé rozhodnutí o této otázce vydal pátý senát (rozsudek ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 5 Afs 36/2004), který konstatoval, že pokud je rozhodnutí správce daně zrušeno nikoliv proto, že nemělo být vůbec vydáno, nýbrž pro vady daňového řízení, nebrání nic tomu, aby správce daně rozhodl o právech a povinnostech daňového subjektu vyplývajících z hmotného práva novým rozhodnutím znovu. Rozhodnutí odvolacího orgánu má v takovém případě povahu procesního rozhodnutí, které nezakládá překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 27 odst. 1 písm. e) d. ř.
Další rozhodnutí pak vydal osmý senát (rozsudek ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 8 Afs 123/2005); rovněž uvedl, že zrušení rozhodnutí o doměření daně nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Třetí a odlišné rozhodnutí pak vydal šestý senát (rozsudek ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 6 Afs 3/2004); tento senát konstatoval, že zrušil-li odvolací orgán podle § 50 odst. 5 d. ř. rozhodnutí napadené odvoláním, rozhodne vždy o předmětu řízení s konečnou platností a v dalším řízení pokračovat nelze a zejména pak nelze vydat v téže věci další stejné, případně jiné rozhodnutí. Pokračovat v řízení lze pouze za předpokladu využití § 50 odst. 5 věty poslední, umožňující vrácení věci k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně I. stupně, pokud odvolací orgán zjistí, že jsou u správce daně I. stupně podmínky pro rozhodnutí podle § 49 odst. 1 téhož zákona. Vydal-li pak přesto správce daně rozhodnutí o stanovení daně dokazováním, je takové rozhodnutí nicotné, neboť jeho vydání brání překážka rei iudicatae.
Předkládající senát se s názorem šestého senátu ztotožňuje a rovněž se domnívá, že rozhodnutím, kterým byly zrušeny platební výměry s odkazem na § 50 odst. 6 d. ř. bylo ve věci rozhodnuto s konečnou platností, přičemž v dalším řízení pokračovat nelze. Na rozdíl od šestého senátu má však za to, že toto další rozhodnutí ve věci není nicotné, ale je zatíženo vadou mající vliv na zákonnost rozhodnutí.
Pokud rozšířený senát dospěje k totožnému závěru, bude předkládající senát postaven ještě před jednu spornou otázku; rozhodnutí žalovaného totiž v takovém případě mělo být zrušeno, ovšem z jiných důvodů, než to učinil krajský soud. Ohledně toho, zda tu lze ponechat nezrušené rozhodnutí krajského soudu a zda postačí opačný názor vyslovit toliko v odůvodnění rozhodnutí, kterým bude kasační stížnost zamítnuta, je judikatura zdejšího soudu rovněž nejednotná. Jelikož byl tento problém rozšířenému senátu předložen již dříve (usnesením ze dne 1. 4. 2008, čj. 8 As 51/2006 - 98), předkládající senát se nyní s touto otázkou na rozšířený senát neobrací, ale toliko na ni upozorňuje.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
Rozšířený senát bude ve věci rozhodovat ve složení: JUDr. Josef Baxa, JUDr. Miluše Došková, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Marie Součková, JUDr. Karel Šimka, JUDr. Milada Tomková a JUDr. Marie Turková. Účastníci mohou namítnout podjatost jmenovaných soudců (§ 8 odst. 1 s. ř. s.) ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení.
V Brně 3. června 2008
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
