Celé znění judikátu:
Odůvodnění:
[1] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal dne 14. 9. 2020 kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým tento soud zrušil rozhodnutí stěžovatele a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč.
[2] Dne 11. 3. 2021 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako „Zpětvzetí kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, čj, 22 Af 13/2020-32 ze dne 20. 8. 2020“, ve kterém bylo uvedeno, že není důvod v řízení o kasační stížnosti pokračovat s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu v oblasti aplikace § 252 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2014. Stěžovatel proto rovněž s ohledem na zásadu procesní ekonomie vzal kasační stížnost zpět.
[3] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a může tedy vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.
[4] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. března 2021
Petr Mikeš
předseda senátu
