Kasační/ústavní stížnost:
III. ÚS 404/12
Celé znění judikátu:
O d ů v o d n ě n í :
Třinácti žalobami podanými dne 13. 4. 2011 u Městského soudu v Praze brojila žalobkyně proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 2. 2011. Usnesením ze dne 14. 6. 2011, čj. 5 Af 20‑32/2011-19, spojil městský soud věci vedené pod sp. zn. 5 Af 20/2011 až 5 Af 32/2011 ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 Af 20/2011.
Usnesením ze dne 29. 6. 2011, čj. 5 Af 20/2011 – 21-22, vyzval městský soud žalobkyni, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek z podané žaloby ve výši 2000 Kč. Dále žalobkyni poučil o tom, že odvolání proti tomuto usnesení není přípustné.
Podáním označeným jako „odvolání“ ze dne 14. 7. 2011 brojila žalobkyně proti usnesení městského soudu ze dne 29. 6. 2011, čj. 5 Af 20/2011 – 21-22, a domáhala se, aby kasační soud usnesení městského soudu přezkoumal a zrušil je. Městský soud posoudil podání jako kasační stížnost a zaslal ji Nejvyššímu správnímu soudu. Vzhledem k povaze odvolání nevyzýval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti, ani k zastoupení advokátem.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přípustná.
Podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí, u nichž odnětí možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak nezkracuje.
Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká žalobcům poplatková povinnost podáním žaloby; výše poplatku je pak stanovena týmž zákonem. Výzva soudu k zaplacení soudního poplatku (v souladu s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) je tak pouze konstatováním zákonné povinnosti žalobců. Jejím účelem je naplnění podmínek řízení tak, aby mohl soud v řízení pokračovat: výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku proto nelze vnímat jinak než jako rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti takovému rozhodnutí je pak ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. I ÚS 664/03.
Otázkou, zda je možné brojit proti výzvě k zaplacení soudního poplatku kasační stížností, se Nejvyšší správní soud zabýval již v předchozích rozhodnutích, konkrétně v usnesení ze dne 27. 2. 2006, čj. 5 As 15/2005 ‑ 47, a vyslovil: „Usnesení krajského soudu, kterým byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku, je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]; kasační stížnost proti němu je nepřípustná“, a dále v rozsudku ze dne 16. 4. 2008, čj. 1 As 2/2008 ‑ 47, podle kterého „výzva soudu k zaplacení soudního poplatku je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této výzvě je ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná“.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesení městského soudu odmítnul jako nepřípustnou podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. října 2011
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
