Číslo jednací:	9 Afs 15/2026 - 28
Soud:	Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí:	26. 5. 2026
Kategorie:	Daň z příjmů

Účastníci řízení:	IVREL INVEST s.r.o., Odvolací finanční ředitelství

NSS potvrdil, že při odročení soudního jednání ještě před jeho zahájením musí soud účastníkům znovu zachovat minimálně desetidenní čas na přípravu podle § 49 odst. 1 s. ř. s.

Krajský soud původně nařídil jednání na 11. 12. 2025. Na žádost žalobkyně jej kvůli kolizi s jiným soudním jednáním odročil – paradoxně na dřívější termín, tedy 10. 12. 2025. O změně byla žalobkyně vyrozuměna jen krátce před jednáním, fakticky měla na přizpůsobení jeden celý den. K jednání se nedostavila a krajský soud žalobu zamítl.

Žalobkyně namítala, že jí soud zkrátil zákonný čas na přípravu a tím zasáhl do práva na spravedlivý proces.

Právní otázka

Platí minimální desetidenní lhůta k přípravě podle § 49 odst. 1 s. ř. s. i tehdy, když je jednání pouze odročeno před jeho zahájením?

Co soud řekl

NSS odpověděl jednoznačně: ano. Pokud soud jednání odročí ještě před jeho zahájením, jde z pohledu práva účastníka fakticky o nové předvolání k jednání. Proto musí být znovu zachována minimální desetidenní lhůta k přípravě (§ 49 odst. 1 s. ř. s.) – ledaže by se jí účastník výslovně vzdal ([11]).

Soud zdůraznil, že účastník musí mít reálnou možnost reorganizovat svou přípravu a zajistit účast na novém termínu. To platí bez ohledu na to, zda je jednání odročeno na pozdější nebo dřívější datum ([11], [12]).

Krajský soud podle NSS pochybil, když žalobkyni ponechal fakticky pouze jeden den na zajištění účasti ([12]). Rozsudek proto NSS zrušil.

Naopak NSS odmítl argumenty o porušení práva na zákonného soudce. Potvrdil, že:

rozdělení žaloby do více řízení samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost ([14]),
i jediný specializovaný senát pro daňové věci je přípustný ([16]),
námitku podjatosti bylo možné vznést i bez účasti na jednání ([15]).

Rozhodnutí prakticky vyjasňuje procesní mezeru, kterou soudní řád správní výslovně neřeší. NSS výslovně dovodil, že ochrana práva na přípravu se vztahuje i na odročená jednání.

Pro soudní praxi je podstatné, že soud nemůže „technicky“ přesunout jednání na jiný termín bez zachování minimální procesní ochrany účastníků.

Advokáti a účastníci řízení získávají silný argument proti překvapivým změnám termínů jednání. Pokud soud změní termín bez zachování minimální lhůty, vzniká relevantní kasační důvod.

Rozhodnutí dopadá nejen na daňové spory, ale obecně na správní soudnictví.

Zajímavé je, že problém vznikl paradoxně po vyhovění žádosti žalobkyně o odročení. Soud sice žádosti formálně vyhověl, ale přesunutím na ještě dřívější datum fakticky procesní situaci účastníka zhoršil.

NSS zde dává přednost materiálnímu pohledu na právo na přípravu před čistě formálním výkladem procesních pravidel.

NSS: I odročené jednání musí respektovat 10 dnů na přípravu

NSS k odročení jednání: účastník musí mít znovu 10 dnů na přípravu

NSS rozhodl, že i po odročení jednání musí soud zachovat minimálně 10 dnů na přípravu. Jinak poruší právo na spravedlivý proces.

Celé znění judikátu:

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: IVREL INVEST s.r.o., se sídlem Chudeřice 93, zastoupená Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem Velké náměstí 148/11, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2025, č. j. 14446/25/5100‑10611‑711361, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2025, č. j. 31 Af 11/2025‑169,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12. 2025, č. j. 31 Af 11/2025‑169, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Věc se týká minimálního času nutného k přípravě na jednání, jestliže bylo jednání odročeno ještě před jeho zahájením. Řešena je právní otázka, v jakém předstihu má být účastník řízení vyrozuměn o takto odročeném jednání. Předmětem posouzení jsou i námitky týkající se práva na zákonného soudce.

[2] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové domáhala zrušení tří rozhodnutí žalovaného. Krajský soud usnesením z 25. 8. 2025, č. j. 31 Af 11/2025‑48, vyloučil dvě rozhodnutí žalovaného k samostatnému projednání. V záhlaví uvedené rozhodnutí žalovaného projednal v tomto řízení.

[3] Krajský soud dále vyzval stěžovatelku ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci samé bez jednání. Ta sdělila, že s tímto postupem nesouhlasí. Krajský soud proto nařídil ve věci jednání na 11. 12. 2025 v 9:00 hodin a přípisem na ně předvolal účastníky. Stěžovatelka následně požádala o odročení jednání. Důvodem bylo kolidující soudní jednání, ke kterému byl předvolán jednatel stěžovatelky jako insolvenční správce dlužníka v incidenčním sporu. Žádosti stěžovatelky krajský soud vyhověl a jednání odročil na 10. 12. 2025 v 9:00 hodin (o den dříve). Přípis, kterým bylo odročení oznámeno, byl stěžovatelce doručen do datové schránky fikcí 8. 12. 2025. Aniž by se stěžovatelka z odročeného jednání omluvila, nikdo se za ni nedostavil. Za žalovaného se k jednání dostavila pověřená zaměstnankyně.

[4] Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. K průběhu jednání uvedl, že stěžovatelka o něm byla řádně informována a že § 50 s. ř. s. žádnou lhůtu pro doručení oznámení o odročeném jednání nestanoví.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[5] Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s., navrhla jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Dále navrhla, aby NSS uložil krajskému soudu povinnost uhradit stěžovatelce náhradu nákladů řízení.

[6] Krajskému soudu stěžovatelka vytýká, že vlivem překvapivého odročení jednání na dřívější termín neměla prostor na přípravu. Tím, že jí bylo poskytnuto méně než 10 dnů, jí krajský soud zamezil v přístupu k soudu. Pro kolizi s jiným jednáním se jednatel stěžovatelky nemohl zúčastnit ani odročeného jednání. Jednání proběhlo, přestože bylo nařízeno v rozporu se zákonem. Stěžovatelce nebylo ani umožněno na vyrozumění o odročení jednání reagovat, neboť se s ním seznámila až po jednání. Čas k přípravě na jednání, ať už prvního či odročeného, musí vyhovět požadavkům § 49 odst. 1 s. ř. s. Odročení jednání na dřívější termín bylo v rozporu s předvídatelností soudního rozhodování.

[7] Vadu řízení spatřuje stěžovatelka v rozdělení jediné žaloby do tří řízení. Dvě rozhodnutí žalovaného se vztahovala ke stejnému zdaňovacímu období, a proto v jejich různosti nelze spatřovat postačující kritérium pro takovýto postup. Po rozdělení podané žaloby do tří řízení navíc měly být jednotlivé věci přiděleny různým senátům. Není možné, aby byl u krajského soudu obsazen pouze jeden senát pro projednávání žalob ve věcech daní a poplatků. Námitku podjatosti jeho členů stěžovatelka v důsledku své neúčasti na jednání nemohla vznést.

[8] Žalovaný se ztotožnil s posouzením věci krajským soudem a navrhl kasační stížnost zamítnout. Stěžovatelka měla dostatek času k přípravě na jednání. Její čas k přípravě na jednání byl zkrácen o jediný den. Ustanovení § 50 s. ř. s. nestanoví žádnou minimální dobu k přípravě na odročené jednání. Vyloučení věci k samostatnému projednání zpravidla není vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Přidělení věcí vyloučených k samostatnému projednání stejnému senátu bylo v souladu s rozvrhem práce krajského soudu. Stěžovatelka mohla námitku podjatosti vznést s ohledem na poučení, které nepochybně již obdržela dříve.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Kasační stížnost je důvodná.

[10] Stejnými kasačními námitkami stejné stěžovatelky ve stejné procesní situaci se již NSS zabýval v rozsudku z 20. 5. 2026, č. j. 9 Afs 16/2026‑30. Nyní nemá důvod se od tam vyjádřených závěrů odchýlit.

[11] Dle uvedeného rozsudku NSS se v případě odročení jednání před jeho zahájením použije pravidlo o čase k přípravě podle § 49 odst. 1 s. ř. s. Neexistuje žádný důvod, který by použití tohoto pravidla vylučoval. Jde totiž o srovnatelnou situaci s nařízením jednání. Soud je tedy povinen účastníky řízení předvolat tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci, alespoň však 10 dnů. Účastníci řízení musí mít možnost nového rozvržení si vlastní nezbytné přípravy v tomto čase. To platí bez ohledu na to, zda bylo jednání před jeho zahájením odročeno na dřívější nebo pozdější termín. Je‑li proto jednání odročeno před jeho zahájením, čas k přípravě podle § 49 odst. 1 s. ř. s. se počítá od předvolání k odročenému jednání, a nikoli od předvolání k původně nařízenému jednání. Výjimku lze připustit v případě, že by účastníci řízení se zkrácením času k přípravě podle tohoto ustanovení sami souhlasili.

[12] Stěžovatelka měla být o odročení jednání vyrozuměna tak, aby měla zachován čas k přípravě dle § 49 odst. 1 s. ř. s., a mohla se novému termínu jednání přizpůsobit. K zajištění své účasti na jednání měla pouhý jeden celý den, což nelze považovat za postačující. Námitka týkající se zkrácení zákonného času na přípravu k jednání je tak důvodná.

[13] Naopak nedůvodnými jsou zbývající námitky, jak NSS rovněž uvedl v již zmiňovaném rozsudku č. j. 9 Afs 16/2026‑30.

[14] Vyloučení jednotlivých rozhodnutí do samostatných řízení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé a nemůže být důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí (např. rozsudky NSS z 1. 2. 2006, č. j. 1 Afs 24/2005‑70, č. 888/2006 Sb. NSS, nebo z 15. 6. 2022, č. j. 10 Afs 447/2021‑103, bod 9).

[15] Neúčast stěžovatelky na jednání jí nebránila v možnosti namítat podjatost členů senátu, který rozhodoval v její věci. O složení senátu včetně zastupujících soudců byla vyrozuměna výzvou č. j. 31 Af 11/2025‑52. Měla tak prostor k uplatnění případné námitky podjatosti soudců rozhodujících v její věci.

[16] Přisvědčit nelze ani námitce, podle níž není možné, aby ve věcech daní a poplatků rozhodoval u krajského soudu jediný senát. Právo na zákonného soudce nezaručuje minimální počet soudců či soudních oddělení, kterým může být věc přidělena. Není vyloučeno, že na krajském soudu bude k projednání a rozhodování určitých věcí příslušný jediný senát.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku, což znamená, že ve věci znovu nařídí jednání a v dostatečném předstihu o tom vyrozumí účastníky řízení, aby měli čas k přípravě na jednání (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). Ani jinak by ale NSS nemohl vyhovět návrhu stěžovatelky a uložit krajskému soudu povinnost nahradit jí náhradu nákladů řízení. Zákon takovouto možnost nepřipouští.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. května 2026

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu