Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým vyhověl žalobě a napadené stěžovatelovo rozhodnutí ze dne 5. 9. 2017 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[2] Stěžovatel následně zaslal Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“) podání ze dne 7. 8. 2019, v němž uvedl, že dospěl k závěru, že není důvod v řízení o kasační stížnosti pokračovat, a proto bere kasační stížnost zpět.
[3] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (srovnej § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení zastaví.
[4] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu
