Celé znění judikátu:
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Žalobce a) a žalobkyně b) (dále jen „stěžovatelé“) podanou kasační stížností napadli v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze specifikovaným v záhlaví. Těmito rozhodnutími byly změněny platební výměry na daň z příjmů fyzických osob a penále, a to v souvislosti s prodejem bytových a nebytových jednotek.
[2] Podáním ze dne 16. 12. 2014, označeným jako „Zpětvzetí kasační stížnosti proti Rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2014, č. j. 11 Af 52/2011 – 96 stěžovateli“, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, vzali oba stěžovatelé prostřednictvím své zástupkyně kasační stížnost výslovně a v celém rozsahu zpět.
[3] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatelé) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [srov. § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení zastaví.
[4] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu
